Heliogabalus | |
---|---|
25. císař římské říše | |
Heliogabalova busta | |
Doba vlády | 16. květen 218 – 11. březen 222 |
Úplné jméno | Varius Avitus Bassianus |
Náboženství | syrský sluneční kult Élá-gabála |
Narození | 204 Řím, Emesa nebo Velletri |
Úmrtí | 11. březen 222 Řím |
Pohřben | Tibera |
Předchůdce | Macrinus |
Nástupce | Alexander Severus |
Manželky | I. Iulia Cornelia Paula II. Iulia Aquilia Severa III. Annia Aurelia Faustina IV. opět Iulia Aquilia Severa |
Potomci | Alexander Severus (adoptivní) |
Dynastie | Severovci |
Otec | Sextus Varius Marcellus |
Matka | Iulia Soaemias Bassiana |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Heliogabalus či Elagabalus, původním jménem Varius Avitus Bassianus, jako císař Marcus Aurelius Antoninus (204 patrně Řím[1] – 11. března 222 Řím), byl římský císař ze severovské dynastie panující od 16. května 218 až do svého zavraždění v březnu 222. Přezdívka Heliogabalus / Elagabalus vznikla latinizací jména syrského boha Élá-gabála, jehož byl tento panovník vrchním knězem.
Heliogabalovo jméno se stalo pro současníky i potomky symbolem dekadence a úpadku římských mravů, popř. důkazem postupující „orientalizace“ římské společnosti. Velkou část těchto zjednodušených soudů moderní bádání již delší dobu odmítá a většina autorů se snaží o mnohem diferencovanější pohled. Složitý konflikt mezi konzervativním hodnotovým světem Římanů a syrskou náboženskou tradicí, který mladý panovník ztělesňoval, poznamenal zásadně jeho vládu i vystupování. Heliogabalus ztroskotal především na malé ochotě ke kompromisům a na nepochopení, co s sebou císařská důstojnost přináší; přesto se dynastie, k níž náležel, udržela u moci i po jeho násilné smrti.