Horatio Nelson | |
---|---|
![]() Portrét z roku 1799 (Národní námořní muzeum, Greenwich) | |
Vrchní velitel RN ve Středozemním moři | |
Ve funkci: 1803 – 1805 | |
Předchůdce | George Elphinstone, 1. vikomt Keith |
Nástupce | Sir Cuthbert Collingwood |
Vojenská služba | |
Služba | ![]() |
Složka | ![]() |
Doba služby | 1771–1805 |
Hodnost | Viceadmirál |
Bitvy/války | Bitva u mysu svatého Vincenta Bitva u Abúkíru Bitva u Santa Cruz de Tenerife Bitva u Kodaně Bitva u Trafalgaru |
Narození | 29. září 1758![]() |
Úmrtí | 21. října 1805 (ve věku 47 let)![]() |
Příčina úmrtí | bitva u Trafalgaru |
Místo pohřbení | Katedrála svatého Pavla |
Choť | Frances Herbert Woolward (od 1787) |
Partner(ka) | Lady Hamiltonová |
Rodiče | Edmund Nelson a Catherine Suckling |
Děti | Horatia Nelson |
Příbuzní | Susannah Nelson[1], William Nelson, 1st Earl Nelson[1], Suckling Nelson[1] a Maurice Nelson[1] (sourozenci) Horatio Nelson Nelson-Ward[2], Eleanor Philippa Ward[2], Marmaduke Philip Smyth Ward[2], John Ward[2], Nelson Ward[2], William George Ward[2], Edmund Nelson Ward[2], Horatia Nelson Ward[2], Philip Ward[2] a Caroline Mary Ward[2] (vnoučata) |
Alma mater | Norwich School Paston College |
Profese | námořní důstojník a politik |
Ocenění | rytíř komandér Řádu lázně Chelengk velkokříž Řádu sv. Ferdinanda a za zásluhy Řád půlměsíce Knight Grand Cross of the Order of Saint Joachim |
Podpis | ![]() |
Commons | Horatio Nelson |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Horatio Nelson, 1. vikomt Nelson KB (Horatio Nelson, 1st Viscount Nelson of the Nile and Burnham Thorpe, 1st Baron Nelson of the Nile and of Hillborough, Duca di Bronté) (29. září 1758 Burnham Thorpe – 21. října 1805 u mysu Trafalgar, Španělsko) byl britský námořní vojevůdce, je považován za národního hrdinu. Jako důstojník Royal Navy vynikl ve válkách proti Francii, nakonec dosáhl hodnosti viceadmirála (1801) a stal se i členem Sněmovny lordů. Vítězstvím v bitvě u Abukiru v roce 1798 získal Velké Británii námořní převahu ve Středozemním moři, kde se pak stal vrchním velitelem. V roce 1805 potvrdil nadvládu Británie na moři vítězstvím v bitvě u Trafalgaru, kde porazil spojené francouzsko-španělské loďstvo. Sám byl ale v bitvě zabit, když ho na palubě řadové lodě HMS Victory zasáhla kulka vypálená z francouzské lodě Redoutable.