Houghova transformace je technika extrakce příznaků používaná v analýze obrazu, počítačovém vidění a zpracování obrazu.[1] Cílem této metody je najít nedokonalé instance objektů v rámci určité třídy tvarů hlasováním. Toto hlasování se provádí v prostoru parametrů, ze kterého jsou kandidáti objektů získání jako lokální maxima v tzv. akumulačním prostoru, který je explicitně zkonstruován algoritmem při výpočtu Houghovy transformace.
Klasická Houghova transformace byla určena pro identifikaci přímek v obraze, ale později byla Houghova transformace rozšířena pro určení pozic libovolných tvarů, nejčastěji kruhů nebo elips. Podobu Houghovy transformace, jak se obecně používá dnes, vynalezli Richard Duda a Peter Hart v roce 1972 a nazvali ji „zobecněná Houghova transformace“[2] („generalized Hough transform“) podle původního patentu Paula Hougha z roku 1962[3]. Transformace byla zpopularizována v komunitě počítačového vidění Danem H. Ballardem v roce 1981 v časopiseckém článku „Generalizing the Hough transform to detect arbitrary shapes“ (Zobecnění Houghovy transformace pro detekci libovolných tvarů).