I Have a Dream

I Have a Dream (česky Mám sen) je vžité pojmenování pro historický projev Martina Luthera Kinga Jr., jehož nosnou myšlenkou bylo volání po rovnosti ras a konci diskriminace. Projev byl přednesen 28. srpna 1963 ze schodů washingtonského Lincolnova památníku během Pochodu na Washington za práci a svobodu a stal se významným mezníkem pro americké hnutí za občanská práva. Kingově řeči, považované za jeden z nejvýznamnějších rétorických počinů 20. století,^[1] přihlíželo více než 200 tisíc zastánců občanských práv.^[2]

Projev, který živě přenášely rozhlasové i televizní stanice, trval 16 minut, přičemž Martin Luther King se postupně od připraveného textu odpoutával a v závěru mluvil zcela spatra. Právě tato improvizovaná část, ve které představuje svou vizi (sen) o životě ve sjednoceném národě, vyvolala největší odezvu. Kingův projev byl následně v médiích hodnocen jako nejpůsobivější okamžik celého pochodu (podle programu byl 16. řečníkem z 18)^[3] a špičkový rétorický výkon.

V souvislosti se svým projevem byl King v roce 1963 vyhlášen časopisem TIME Mužem roku a v roce 1964 se stal nejmladším laureátem Nobelovy ceny za mír.

V roce 2002 byl projev zařazen do Národního registru nahrávek (National Recording Registry).^[4] V roce 2003 byl vyryt na schod Lincolnova památníku nápis, který má připomínat místo, z něhož Martin Luther King Jr. projev pronesl.

Úspěch projevu a pochodu na Washington uvítala administrativa prezidenta Johna F. Kennedyho usilující o legislativní kroky ke zlepšení občanských práv. Projev zaznamenal i Federální úřad pro vyšetřování (FBI),^[5] který po něm označil Martina Luthera Kinga za nepřítele Spojených států.

Necelý rok po projevu, 2. července 1964, podepsal prezident Lyndon B. Johnson zákon, který zakazoval diskriminaci na veřejných místech, v zaměstnání a vzdělávání (Civil Rights Act).^[6] O rok později, 6. srpna 1965, podepsal prezident Lyndon B. Johnson zákon o volebním právu (Voting Right Act),^[7] který odstraňoval diskriminační opatření, jimž Afroameričané čelili (poplatky za hlasování, testování gramotnosti, zastrašování při registraci voličů aj.). 11. dubna 1968, v týdnu nepokojů po vraždě Martina Luthera Kinga (Holy Week Uprising), podepsal prezident Lyndon B. Johnson třetí významný zákon, který zakazoval rasovou diskriminaci v oblasti bydlení (Fair Housing Act).