Inter caetera („Mezi ostatními pracemi“) byla papežská bula vydaná papežem Alexandrem VI. dne 4. května (quarto nonas maii) roku 1493, která udělovala katolickým Veličenstvům králi Ferdinandovi II. Aragonskému a kastilské královně Isabele I. všechny země na „západ a jih“ – 100 lig (zhruba 480 km) západně a jižně od některého z ostrovů Azor nebo Kapverdských ostrovů.[1]
Dosud není jasné, zda papež zamýšlel „darování“ suverenity, nebo infeudaci, či investituru. Dále, od doby, co vyšla bula, se vedly spory kolem jejích různých interpretací – podle některých bula sloužila pouze pro transformaci vlastnictví majetku a půdy. Jiní, včetně Španělské koruny a conquistadorů, to interpretovali v nejširším možném smyslu – bula dávala Španělsku plnou politickou suverenitu.[2]
Inter caetera a další podobné buly, zejména Dudum siquidem, zahrnovaly Buly daru.[3] Zatímco tyto buly měly urovnat spory mezi Španělskem a Portugalskem, nezabývaly se průzkumnými a koloniálními ambicemi jiných národů, které se staly spíše problémem po protestantské reformaci.