Datum narození | 27. února 1867 |
---|---|
Místo narození | Saugerties, New York |
Datum úmrtí | 29. dubna 1947 (ve věku 80) |
Místo úmrtí | New York, New York |
Národnost | Spojené státy americké |
Ekonomická škola | Neoklasická ekonomie |
Pole působení | Ekonomie, Ekonometrie, Matematika |
Vzdělání | Yale University |
Vlivy | William Stanley Jevons, Willard Gibbs, William Graham Sumner, Eugen von Böhm-Bawerk |
Ovlivnil | Milton Friedman, James Tobin, Franco Modigliani, Ben Bernanke |
Příspěvky | Makroekonomická rovnice směny, Fisherova rovnice, Fisherův efekt, cenový index, dluhová deflace, Phillipsova křivka, model mezičasové volby, peněžní iluze |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Irving Fisher (27. února 1867 – 29. dubna 1947) byl americký ekonom, statistik, matematik, vynálezce, průkopník v oblasti ekonometrie a jeden z prvních amerických neoklasických ekonomů, ačkoli jeho pozdější práce o dluhové deflaci se staly doménou postkeynesiánské školy. Joseph Schumpeter ho popsal jako „největšího ekonoma, jakého kdy USA stvořily“.[1] Tento výrok byl později opakovaný ekonomy Jamesem Tobinem[2] a Miltonem Friedmanem.[3]
Proslavil se zejména jako autor transakční rovnice směny. Byl také jedním z prvních významných teoretiků kvantitativní teorie peněz 20. století. Jeho výzkum této teorie umožnilo otevření školy tzv. makroekonomického myšlení známé jako „monetarismus“.[4] Fisher významně přispěl k teorii užitečnosti a obecné rovnováhy.[5] Byl také průkopníkem ve studii tzv. přechodné volby na trzích, což ho dovedlo k vytvoření teorie kapitálu a úrokových sazeb.[2] Byl také průkopníkem ekonometrie a vývoje indexových čísel. Některé termíny, které jsou po něm pojmenované, zahrnují Fisherovu rovnici, Fisherovu hypotézu, mezinárodní Fisherův efekt, Fisherovu teorii o oddělení a Fisherův trh.
Irving Fisher byl možná první ekonomickou „celebritou“, ale jeho pověst během jeho života byla nenávratně poškozena jeho veřejnými prohlášeními, těsně před havárií na Wall Street z roku 1929, že akciový trh dosáhl „trvale vysoké hladiny“. Jeho následná teorie deflace dluhu (jako vysvětlení Velké deprese), stejně jako jeho obhajoba plně rezervního bankovnictví a alternativních měn, byly do značné míry ignorovány ve prospěch práce Johna Maynarda Keynese.[2] Fisherova reputace se od té doby zotavila v neoklasické ekonomii, zejména poté, co byla jeho práce znovu nalezena koncem padesátých let, a z velké části díky zvýšenému zájmu o deflaci dluhu po recesi koncem roku 2000.[6]
Poté, co četně přispěl k ekonomické teorii, se až do své smrti stal nejpřednějším zastáncem úplné rezervní bankovní reformy. Byl jedním z autorů Programu pro měnovou reformu, kde jsou nastíněny obecné koncepce 100% rezervního systému.[7]