Back Jean Giono AN جان جيونو Arabic جان جيونو ARZ ژان ژیونو AZB Жан Жионо Bulgarian Jean Giono Breton Jean Giono Catalan ژان ژیونۆ CKB Jean Giono German Ζαν Ζιονό Greek
| Jean Giono | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Jean Fernand Giono |
| Narození | 30. března 1895 Manosque |
| Úmrtí | 9. října 1970 (ve věku 75 let) Manosque |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | starý hřbitov v Manosque |
| Povolání | spisovatel, scenárista, romanopisec, básník, překladatel, filmový režisér a dramatik |
| Témata | literatura |
| Významná díla | Colline Regain Un roi sans divertissement Husar na střeše |
| Ocenění | Řád čestné legie Literární cena knížete Pierra Monackého |
| Manžel(ka) | Élise Gionová |
| Děti | Aline Gionová Sylvie Durbetová-Gionoová |
| Rodiče | Jean-Antoine Giono[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jean Giono [ʒɑ̃ ʒjɔnɔ] (30. března 1895 Manosque – 9. října 1970 Manosque) byl francouzský spisovatel, jehož románové dílo se zabývalo vesnickým životem v Provence, bylo ovlivněno panteismem a starými mýty.[2] Pocházel z chudé rodiny piemontských přistěhovalců, středoškolská studia nedokončil a pracoval jako bankovní úředník, od roku 1930 byl spisovatelem na volné noze. Jean Giono je literárně nezařaditelný, celý svůj tvůrčí život se pohyboval na okraji literární tvorby ostatních autorů; přesto udržoval přátelství např. s André Gidem, André Bretonem či Albertem Camusem. Giono byl po vlastních zkušenostech z bojišť první světové války přesvědčeným pacifistou, který prohlásil: „Být Francouz není žádná výhra. Jediná výhra je být živ.“ Po druhé světové válce byl proto obviněn z podpory kolaborantského vichistického režimu, byl nakrátko uvězněn a měl do roku 1948 zákaz publikování.[3]
Léta 1953 mu byla udělena Literární cena knížete monackého, v roce 1954 byl zvolen členem Goncourtovy akademie. Roku 1961 byl předsedou poroty filmového festivalu v Cannes; dle vlastního scénáře natočil v roce 1960 film Crésus s Fernandelem v hlavní roli; v 1968 byl jedním ze scenáristů televizního seriálu Provinces.
V roce 1972 byla založena společnost L'Association des amis de Jean Giono, která vydává časopis Revue Giono a pečuje o spisovatelův dům Lou Paraïs v Manosque, zapsaný na seznamu Monument historique.[4]
Od roku 1990 uděluje nadace Pierra Bergé cenu Grand Prix Jean Giono za francouzskou literaturu především v oblasti románu a vypravěčské umění v duchu J. Giona.
- ↑ Daniel Justum: Le grand-père antérieur/intérieur de Jean Giono. leden 1980.
- ↑ Pavel Besta: Jean Giono o pastýřích a revoltě ovcí. E-Kultura, 17. 5. 2013
- ↑ Jovanka Šotolová: Jean Giono, jak o sobě píše v Denících… Zatvrzelý, ale naivní pacifista. iLiteratura, 30. 4. 2002
- ↑ DÉCOUVREZ “LE PARAÏS”, MAISON DE FAMILLE ET D’ÉCRIVAIN OÙ JEAN GIONO EST PARTOUT PRÉSENT. Stránky města Manosque. www.ville-manosque.fr [online]. [cit. 2017-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-15.