John Jellicoe | |
---|---|
Velkoadmirál John Jellicoe, 1. hrabě Jellicoe (portrét z roku 1935, Národní portrétní galerie v Londýně) | |
Generální guvernér Nového Zélandu | |
Ve funkci: 27. září 1920 – 26. listopadu 1924 | |
Předchůdce | Arthur Foljambe, 2. hrabě z Liverpoolu |
Nástupce | Sir Charles Fergusson |
První námořní lord | |
Ve funkci: 30. listopadu 1916 – 10. ledna 1918 | |
Předchůdce | Sir Henry Jackson |
Nástupce | Sir Rosslyn Wemyss |
Vrchní velitel Grand Fleet | |
Ve funkci: 1914 – 1916 | |
Předchůdce | nově zřízená funkce |
Nástupce | David Beatty |
Vojenská služba | |
Služba | Spojené království |
Složka | Royal Navy |
Doba služby | 1872–1924 |
Hodnost | velkoadmirál (1919), admirál (1914), viceadmirál (1911), kontradmirál (1907) |
Jednotka | Velké loďstvo |
Velel | První námořní lord |
Bitvy/války | Bitva u Jutska |
Vyznamenání | Řád lázně Královský řád Viktoriin Řád Za zásluhy |
Narození | 5. prosinec 1859 Southampton, Spojené království |
Úmrtí | 20. listopad 1935 Londýn, Spojené království |
Místo pohřbení | Katedrála svatého Pavla |
Choť | Florence Jellicoe (1902–1935) |
Rodiče | John Jellicoe a Lucy Keele |
Děti | George Jellicoe, 2nd Earl Jellicoe Lady Gwendoline Jellicoe Agnes Jellicoe Lady Myrtle Jellicoe Lady Norah Jellicoe Lady Prudence Jellicoe |
Příbuzní | Lady Alexandra Jellicoe[1], Lady Zara Jellicoe[1], Patrick Jellicoe, 3rd Earl Jellicoe[1], Nicholas Jellicoe[1], John Jellicoe[1], Lady Emma Jellicoe[1] a Lady Daisy Jellicoe[1] (vnoučata) |
Profese | politik, voják, admirál a námořník |
Ocenění | velkokříž Řádu lázně velkokříž Královského řádu Viktoriina Řád sv. Jiří 3. třídy |
Commons | John Jellicoe |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
John Rushworth Jellicoe, 1. hrabě Jellicoe GCB, OM, GCVO (anglicky John Rushworth Jellicoe, 1st Earl Jellicoe, 1st Viscount Brocas, 1st Viscount Jellicoe of Scapa) (5. prosince 1859, Southampton – 20. listopadu 1935, Londýn) byl britský admirál, vrchní velitel loďstva Grand Fleet a první námořní lord v první světové válce. Je známý jako velitel Royal Navy v bitvě u Jutska. Za zásluhy byl s titulem vikomta povolán do Sněmovna lordů (1918), poté zastával funkci generálního guvernéra na Novém Zélandu (1920–1924).