Joran Vliegen | |
---|---|
![]() Joran Vliegen na French Open 2021 | |
Přezdívka | Joranović[1] |
Stát | ![]() |
Datum narození | 7. července 1993 (31 let)[2] |
Místo narození | Maaseik, Belgie[2] |
Bydliště | Neeroeteren, Belgie[2] |
Výška | 191 cm[2] |
Hmotnost | 78 kg[2] |
Profesionál od | 2014[2] |
Držení rakety | levou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 1 470 485 USD |
Tenisová raketa | Prince |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 0–0 |
Tituly | 0 ATP, 2 Futures |
Nejvyšší umístění | 508. místo (1. srpna 2016) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 143–141 |
Tituly | 8 ATP, 14 challengerů, 23 ITF |
Nejvyšší umístění | 17. místo (7. srpna 2023) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2020) |
French Open | finále (2023) |
Wimbledon | 3. kolo (2023) |
US Open | čtvrtfinále (2020) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2020) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2020) |
French Open | finále (2022) |
Wimbledon | finále (2023) |
US Open | čtvrtfinále (2023) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | čtvrtfinále (2018) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 16. dubna 2024
Joran Vliegen (* 7. července 1993 Maaseik) je belgický profesionální tenista, deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál osm deblových turnajů včetně Monte-Carlo Masters 2024. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dva tituly ve dvouhře a třicet sedm ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2016 na 508. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2023 na 17. místě. Trénuje ho Jeff Coetzee. Dříve tuto roli plnil Marco Kroes.[2]
Na grandslamu si zahrál s Norkou Ulrikkou Eikeriovou finále smíšené čtyřhry French Open 2022, v němž prohráli s japonsko-nizozemskou dvojicí Ena Šibaharaová a Wesley Koolhof.[4] S krajanem Sanderem Gillé podlehli ve finále čtyřhry French Open 2023 chorvatsko-americkému páru Ivan Dodig a Austin Krajicek.[5]
V belgickém daviscupovém týmu debutoval v roce 2018 čtvrtfinálem Světové skupiny proti Spojeným státům, v němž prohrál po boku Gillého čtyřhru s párem Ryan Harrison a Jack Sock.[6] Američané zvítězili 4:0 na zápasy. V kvalifikačním kole 2019 proti Brazílii pak se stejným partnerem porazili favorizovanou dvojici Melo a Soares, čímž přispěli k postupu Belgičanů do úvodního ročníku finálového turnaje Davis Cupu. V něm belgický výběr obsadil druhé místo základní skupiny D.[7] Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 6–6 ve čtyřhře.[8]
V letech 2011–2014 vystudoval obchod na East Carolina University v severokarolínském Greenville, kde hrál univerzitní tenis. V roce 2014 byl vyhlášen nejlepším hráčem konference.[1]