Joseph Muscat | |
---|---|
Joseph Muscat, 2018 | |
13. předseda vlády Malty | |
Ve funkci: 11. března 2013 – 13. ledna 2020 | |
Prezident | George Abela Marie Louise Coleiro Preca George Vella |
Předchůdce | Lawrence Gonzi |
Nástupce | Robert Abela |
Vůdce opozice | |
Ve funkci: 1. října 2008 – 10. března 2013 | |
Předseda vlády | Lawrence Gonzi |
Předchůdce | Alfred Sant |
Nástupce | Lawrence Gonzi |
Předseda Labouristické strany | |
Ve funkci: 6. června 2008 – 12. ledna 2020 | |
Předchůdce | Alfred Sant |
Nástupce | Robert Abela |
Stranická příslušnost | |
Členství | Labouristická strana |
Narození | 22. ledna 1974 (51 let) Pietà, Malta |
Choť | Michelle Muscatová |
Děti | Etoile Ella Soleil Sophie |
Alma mater | Maltská univerzita University of Bristol |
Zaměstnání | politik |
Náboženství | římský katolík |
Ocenění | velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2015) Corrupt Person of the Year (2019) Maltézský záslužný řád Řád cti Řád sv. Michala a sv. Jiří … více na Wikidatech |
Webová stránka | www.josephmuscat.com |
Commons | Joseph Muscat |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Joseph Muscat (* 22. ledna 1974 Pietà) je maltský politik a v letech 2013–2020 předseda vlády Malty. Mezi roky 2008–2020 stál v čele Labouristické strany. V obou funkcích jej nahradil Robert Abela. V období 2004–2008 byl členem Evropského parlamentu. Na křeslo v něm rezignoval po zvolení za maltského vůdce opozice a následné kooptaci do národního jednokomorového parlamentu.
Po parlamentních volbách konaných v březnu 2013, v nichž se poprvé ucházel o důvěru voličů při volbě do nejvyššího zastupitelského orgánu Malty,[1] sestavil jako lídr vítězné strany novou vládu a 11. března téhož roku jej prezident republiky George Abela jmenoval předsedou vlády.
V rámci politické orientace byl charkaterizován jako progresivní a liberální politik s příklonem k tržní ekonomice,[2] stejně jako spojován s ekonomickým a sociálním liberalismem.[3]
Muscat stál v čele labouristů během růstu strany a dosažení její dominance v maltské politice, při současném umenšení role Nacionalistické strany. Kladně hodnocen byl za snižování národního schodku,[4] pokles nezaměstnanosti na historické minimum[5] a vedení země během nevídaného období ekonomického růstu.[6] Naopak kritika z levé i pravé části politického spektra směřovala na jeho politický oportunismus,[7] nesplněné sliby týkající se životního prostředí[8] a rozchodu s meritokracií.[9] Rovněž tak byl obviňován z korupce.[10] Pouliční protesty, které začaly v závěru listopadu 2019, požadovaly jeho rezignaci v souvislosti s vraždou novinářky Daphne Caruany Galiziové.[11] V polovině ledna 2020 odstoupil z úřadů premiéra i předsedy strany.[12]
Z manželství s Michelle Muscatovou (rozenou Tanti) má dvě dcery Etoile Ellu a Soleilu Sophii.