Back Juno II German Juno II English جونو ۲ Persian Juno II Finnish Juno II French Juno II Galician ג'ונו 2 HE Juno II Italian ジュノーII Japanese 주노 II Korean
| Juno II | |
|---|---|
 Juno II při misi Explorer VII | |
| Země původu | USA |
| Rodina raket | Jupiter |
| Výrobce | Army Ballistic Missile Agency |
| Rozměry | |
| Výška | 24 metrů |
| Průměr | 2,67 metru |
| Hmotnost | 55 110 kg |
| Nosnost | |
| na LEO | 41–50 kg |
| Historie startů | |
| Status | Vyřazena |
| Kosmodrom | Cape Canaveral |
| Celkem startů | 10 |
| Úspěšné starty | 4 |
| Selhání | 5 |
| Částečná selhání | 1 |
| První start | 6. prosinec 1958 |
| Poslední start | 24. květen 1961 |
| První stupeň – Jupiter | |
| Motor | S-3 |
| Tah | 667 kN |
| Specifický impuls | 2 430 N.s/kg (248 sekund) |
| Doba zážehu | 182 sekund |
| Palivo | LOX/RP-1 |
| Druhý stupeň – Sergeant | |
| Motor | 11xSergeant |
| Tah | 72,6 kN |
| Specifický impuls | 2 100 N.s/kg (214 sekund) |
| Doba zážehu | 6 sekund |
| Palivo | tuhé pohonné látky |
| Třetí stupeň – Sergeant | |
| Motor | 3xSergeant |
| Tah | 19,5 kN |
| Specifický impuls | 2 100 N.s/kg (214 sekund) |
| Doba zážehu | 6 sekund |
| Palivo | tuhé pohonné látky |
| Čtvrtý stupeň – Sergeant | |
| Motor | 1xSergeant |
| Tah | 6,6 kN |
| Specifický impuls | 2 100 N.s/kg (214 sekund) |
| Doba zážehu | 6 sekund |
| Palivo | tuhé pohonné látky |
Juno II byla americká nosná raketa, odvozená z rakety balistické střely Jupiter IRBM. Byla používaná od konce roku 1958 do května 1961. Základní první stupeň byl převzat z Jupiteru a konfigurace horních stupňů byla identická s raketou Juno I. První stupeň o délce 18,28 metrů a průměru 2,67 metru byl vybaven jedním motorem S-3D na RP-1 a kapalný kyslík. Druhý stupeň byl tvořen jedenácti raketovými motory na tuhé pohonné látky, odvozenými od MGM-29 Sergeant. Třetí stupeň byl poskládán ze tří Sergeantů a čtvrtý stupeň měl jediný motor. Při letu, pořadové číslo AM19B, startovala raketa pouze se třemi stupni, což poskytlo dalších 9 kilogramů nosnosti, avšak na nižší orbitu.
Raketa byla vyvinuta týmem vědců z Redstone Arsenal pod vedením Wernhera von Brauna. Cílem projektu bylo zvýšení nosnosti raket. Při vývoji Juno II bylo použito stejného postupu, jako u Juno I, tedy přestavěním stávajícího vojenského vybavení pro potřeby kosmických letů. Tímto postupem bylo ušetřeno mnoho finančních prostředků a značná byla i úspora času. Ačkoli raketa dosáhla jistých úspěchů, stále se opakovaly podobné závady jako u předchozích raket Vanguard a Juno I a raketa tak dosáhla pouze 40% úspěšnosti. 28. ledna 1959 se konal National Aeronautics and Space Council na kterém se raketa Juno II dočkala, stejně jako Vanguard, Thor-Able a Juno I (Jupiter-C), kritiky za neuspokojivé výsledky, uspěchanou konstrukci a nedostatek potenciálu pro budoucí rozvoj.