Kanonista

Kanonické právo katolické církve
Ius vigens (současné právo)
Kodex kanonického práva z roku 1983 (Omnium in mentem, Magnum principium) Kodex kánonů východních církví Další dokumenty a zdroje: Ad tuendam fidem, Ex corde Ecclesiae, Indulgentiarum Doctrina, Praedicate evangelium, Veritatis gaudium, obyčej, Reformy manželského procesu papeže Františka, Církevní přikázání II. vatikánský koncil: Christus Dominus, Lumen gentium, Optatam totius, Orientalium ecclesiarum, Presbyterorum ordinis, Sacrosanctum concilium
Právní dějiny katolické církve
Jus antiquum (r. 33–1140): Starověké předpisy (Didaché, Constitutiones Apostolorum, Canones apostolorum); Sbírky starověkých kánonů (Dionysianae, quadripartita, Quesnelliana, Wigorniensis); Decretum Gelasianum, Symmachiánské padělky, Pseudoisidorské dekretálie (Konstantinova donace), Gregoriánská reforma (Boj o investituru, Dictatus papae, Libertas Ecclesiae, Plenitudo potestatis) Jus novum (r. 1140–1563): Corpus iuris canonici – Gratiánův dekret (Dekretista, capitulum Episcopi, Margaritae), Ius commune, Decretales Gregorii IX (Dekretalista), Regulae Iuris, Extravagantes, Liber Septimus Jus novissimum (r. 1563–1918): Tridentský koncil – Benedictus Deus, Tametsi, Apostolicae Sedis moderationi Jus codicis (1918 – současnost): Kodex kanonického práva 1917, Ecclesiae Sanctae, Kodex kanonického práva 1983 Další: Contractum trinius, Papežský soudce-delegát, Opční právo
Východní katolické kanonické právo

Kanonista je právní odborník (znalec) zabývající se kanonickým právem, které bývá také chápáno jako součást právní vědy církevního práva.

Za kanonistu lze označit absolventa některých evropských nebo amerických vysokých škol, na kterých lze získat vzdělání v oboru kanonického práva, nebo někoho, kdo se tímto typem práva speciálně zabývá. Kanonisté získávají po absolvování uvedeného studia příslušný akademický titul – licenciát kanonického práva (ICLic.) nebo doktorát kanonického práva (ICDr.), popřípadě i jiné tituly. Kanonistou může být duchovní konkrétní církve (katolické, pravoslavné, anglikánské) nebo také, v církevním slova smyslu, laik – osoba, která nepřijala kněžské svěcení.

Jako církevní (katoličtí) myslitelé se původní kanonisté podíleli na vypracování církevního, resp. kanonického práva. Svými názory ovlivnili i vývoj ekonomického myšlení.^[1] Vycházeli zejména z myšlenek antických filozofů (například Aristotela) a dále ze Starého a Nového zákona a dalších křesťanských spisů. Mezi význačné kanonisty se řadí svatý Tomáš Akvinský, Jan Duns Scotus nebo papež Řehoř XI. O historickém vývoji, důležitých osobnostech a myšlenkových postupech tohoto oboru pojednává právní věda kanonistika, vycházející ze syntézy mezi právem a teologií.