Kapitisdeminuce (capitis deminutio, doslova „zmenšení osobnosti“) byl římskoprávní institut, kterým došlo k umenšení nebo úplnému vymizení právní osobnosti římských občanů, tedy k zániku být způsobilým subjektem práva, který může vlastním právním jednáním nabývat práva a zavazovat se k povinnostem.
Plná právní osobnost byla ve starověkém Římě určena trojím stavem: svobody (status libertatis), občanství (status civitatis) a rodiny (status familiae). Jestliže u některého z těchto stavů došlo ke změně, měnila se, případně úplně zanikala i právní osobnost. Podle toho se také rozlišovala kapitisdeminuce:[1]