Karel II. Schwarzenberg | |
---|---|
![]() Karel II. kníže ze Schwarzenbergu na litografii od Josefa Kriehubera, 1849 | |
3. hlava schwarzenberské sekundogenitury, kníže ze Schwarzenbergu | |
Ve funkci: 1830[1] – 25. června 1858 | |
Předchůdce | Bedřich I. ze Schwarzenbergu |
Nástupce | Karel III. ze Schwarzenbergu |
Guvernér v Sedmihradsku | |
Ve funkci: 25. května 1851 – 25. června 1858 | |
Předchůdce | Ludwig von Wohlgemuth |
Nástupce | Bedřich z Lichtenštejna |
Civilní a vojenský guvernér v Lombardii | |
Ve funkci: 19. října 1849 – 10. ledna 1851 | |
Předchůdce | Josef Václav Radecký z Radče |
Nástupce | Michael von Strassoldo |
Vojenská služba | |
Služba | ![]() |
Hodnost | polní zbrojmistr (1854), polní podmaršálek (1848), generálmajor (1840) |
Narození | 21. ledna 1802 Vídeň ![]() |
Úmrtí | 25. června 1858 (ve věku 56 let) Vídeň ![]() |
Místo pohřbení | Schwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou |
Titul | ![]() |
Choť | (1823) Josefina Marie Wratislavová z Mitrowicz (1802–1881) |
Rodiče | Karla I. Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820) a Marie Anna z Hohenfeldu (1767–1848) |
Děti | 1. Karel III. (1824–1904) 2. Gabriela (1825–1843) 3. Anna Maria, provd. z Waldstein-Wartenbergu (1830–1849) |
Příbuzní | Bedřich Karel ze Schwarzenbergu a Leopold Schwarzenberg (sourozenci) Karel IV. ze Schwarzenbergu, Bedřich Edmund ze Schwarzenbergu, Anna Marie Gabriela ze Schwarzenbergu, Marie ze Schwarzenbergu[2], Ida ze Schwarzenbergu[2] a Gabriela ze Schwarzenbergu[2] (vnoučata) |
Profese | politik, důstojník a vojenský velitel |
Ocenění | rakouský Řád zlatého rouna (1852) |
Commons | Karl II zu Schwarzenberg |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel II. Filip kníže ze Schwarzenbergu (německy Karl II. Borromäus Philipp Fürst zu Schwarzenberg; 21. ledna 1802 Vídeň – 25. června 1858 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, generál a politik.[3] Po rezignaci staršího bratra Bedřicha převzal knížecí titul mladší rodové větve Schwarzenbergů s majetkem v jižních Čechách (Orlík nad Vltavou). Od mládí sloužil v rakouské armádě, nakonec dosáhl hodnosti polního zbrojmistra, zastával funkce místodržitele v Lombardii (1849–1851) a Sedmihradsku (1851–1858).