Karl Ludwig hrabě Ficquelmont | |
---|---|
![]() Hrabě Ficquelmont jako c.k. polní podmaršál a velvyslanec v Rusku (1838, Josef Kriehuber, litografie) | |
Ministerský předseda Rakouského císařství | |
Ve funkci: 18. dubna 1848 – 7. května 1848 | |
Předchůdce | František Antonín Kolovrat |
Nástupce | Franz von Pillersdorf |
4. ministr zahraničí Rakouského císařství | |
Ve funkci: 21. března 1848 – 7. května 1848 | |
Předchůdce | Klemens Metternich |
Nástupce | Johann Wessenberg-Ampringen |
Prezident Dvorské válečné rady | |
Ve funkci: 1. března 1848 – 21. března 1848 | |
Předchůdce | Ignác Hardegg |
Nástupce | úřad zrušen |
Rakouský velvyslanec v Rusku | |
Ve funkci: 1829 – 1840 | |
Předchůdce | Štěpán Zichy |
Nástupce | František Colloredo-Walsee |
Rakouský vyslanec v Království obojí Sicílie | |
Ve funkci: 1821 – 1829 | |
Rakouský vyslanec ve Švédsku | |
Ve funkci: 1814 – 1820 | |
Narození | 23. března 1777 Dieuze |
Úmrtí | 7. dubna 1857 (ve věku 80 let) Benátky |
Choť | Dorothea de Ficquelmontová (od 1821) |
Rodiče | Maximilien Chrétien, Comte de Ficquelmont a Marie Françoise Charlotte Guérin de la Marche |
Děti | Alžběta Alexanda z Ficquelmontu |
Příbuzní | Manfred z Clary-Aldringenu, Siegfried z Clary-Aldringenu, Karel z Clary-Aldringenu a Edmée, Gräfin von Clary und Aldringen[1] (vnoučata) |
Profese | politik, diplomat, spisovatel a důstojník |
Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna Řád železné koruny Řád sv. Ondřeje rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského Královský uherský řád sv. Štěpána |
Commons | Karl Ludwig von Ficquelmont |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karl Ludwig hrabě von Ficquelmont (Gabriel Charles Louis Bonaventure comte de Ficquelmont; 23. března 1777 Dieuze – 7. dubna 1857 Benátky) byl rakouský státník, generál a diplomat francouzského původu. Za francouzské revoluce vstoupil do rakouské armády a zúčastnil se napoleonských válek. Později se uplatnil jako diplomat, byl dlouholetým rakouským vyslancem v Neapoli (1821–1829) a velvyslancem v Petrohradě (1829–1840), v armádě nakonec dosáhl hodnosti generála jízdy. V revolučním roce 1848 byl krátce rakouským ministrem zahraničí a předsedou vlády.[2] V květnu 1848 z obou funkcí odstoupil a odešel do ústraní. Zemřel ve svém paláci v Benátkách, díky příbuzenským vazbám na rod Clary-Aldringenů byl pohřben v Dubí u Teplic.