Kerygma

Kerygma (pochází ze starořeckého κήρυγμα, kérygma) je řecké slovo, které se v Novém zákoně používá pro „hlásání“ – viz Lk 4, 18–19 (Kral, ČEP), Řím 10, 14 (Kral, ČEP) a Mt 3, 1 (Kral, ČEP). Je příbuzné s řeckým slovesem κηρύσσω (kéryssó), které doslova znamená „volat nebo hlásat jako hlasatel“ a používá se ve významu „hlásat, oznamovat, kázat“. Mezi biblisty se tento termín vžil pro označení jádra učení rané církve o Ježíši.

Kerygma lze chápat i jako „evangelium v kostce“. I když jeho vývoj prošel rozsáhlým procesem, v jádru obsahuje tyto čtyři základní body:

1. Bůh každého miluje a má s ním dobrý plán.
2. Hříchem je ale každý od dobrého Boha oddělen.
3. V Ježíši Kristu je nabídnuta záchrana a nové spojení s Bohem.
4. Tato záchrana v Ježíši Kristu a nový život z Ducha jsou nabídnuty každému člověku.^[1]