Kleptoplastie představuje biologický jev spojující prvky endosymbiózy a predace. Tento proces umožňuje organismům přijmout a udržet funkční plastidy, především chloroplasty, pocházející z fotosyntetizujících eukaryot. I když se může zdát, že jde o symbiotický vztah, ve skutečnosti není druhý symbiont samostatným organismem s vlastním genomem. Místo toho je reprezentován chloroplastem, který nese svou vlastní DNA. Plastidy, které zůstávají uvnitř hostitele, pokračují v dočasné fotosyntéze a poskytují hostiteli několik výhod. Hlavním benefitem je schopnost provádět fotosyntézu, což je proces, při němž se světelná energie přeměňuje na chemickou energii. Tato energie se následně využívá k výrobě sacharidů, které slouží jako zdroj potravy pro hostitele. Tento jev byl zdokumentován u několika mořských protist, včetně dírkonošců (Foraminifera), obrněnek (Dinoflagellata) a nálevníků (Ciliata). U živočichů je tento jev znám jen u třídy Gastropoda (plži).[1]