Kristova krev, známá také jako Nejsvětější krev Páně (Nejsvětější krev našeho Pána Ježíše Krista), označuje v křesťanské teologii jednak krev, kterou Ježíš Kristus prolil během pašijí a ukřižování, a dále rituální víno (mešní víno) během obřadu eucharistie, připomínky poslední večeři Krista. Charakter přítomnosti Kristovy krve ve víně je předmětem teologických výkladů a liší se v jednotlivých církvích.
Římskokatolická a východní katolické církve, východní pravoslavná církev, východní pravoslavné církve, asyrské a starověké východní církve, luteráni spolu s anglikány z High Church ji chápou jako skutečnou přítomnost Krista v eucharistii. Katolická církev používá termín „transsubstanciace“, kterým označuje proměnu chleba a vína v tělo a krev Kristovu. Východní pravoslavné církve používají k popisu této proměny stejný termín, jak je uvedeno v dekretech jeruzalémské synody z roku 1672[1] a v Katechismu svatého Filareta (Drozdova) z Moskvy.[2]
Luteránské církve následují učení Martina Luthera a definují přítomnost Krista v eucharistických prvcích jako svátostné spojení (často nesprávně vykládané jako konsubstanciace), což znamená, že základní „substance“ Kristova těla a krve jsou doslova přítomny vedle substance chleba a vína, které zůstávají přítomny. Také luteráni věří v reálnou přítomnost a učí o ní. Ostatní protestantské církve myšlenku skutečné přítomnosti odmítají; eucharistické obřady zachovávají jako pouhé památky.