Předstíraná prostota | |
---|---|
La finta semplice | |
La finta sepmplice, titulní stránka libreta | |
Základní informace | |
Žánr | opera buffa (dramma giocoso) |
Skladatel | Wolfgang Amadeus Mozart |
Libretista | Marco Cortellini |
Počet dějství | 3 |
Originální jazyk | italština |
Literární předloha | Carlo Goldoni: La finta semplice |
Datum vzniku | 1768 |
Premiéra | 27. ledna (?) 1769, Salcburk, Arcibiskupský palác |
Česká premiéra | 2. prosince 1928, Praha, Malá scéna Nového německého divadla (německy) / 6. července 1956, Praha, zahrada Velkopřevorského paláce (Komorní zpěvohra v Praze) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
La finta semplice (Předstíraná prostota[1], česky hráno jako Prostá léčka) je první komická opera (opera buffa) W. A. Mozarta z roku 1768 (KV 51). Poprvé byla uvedena v karnevalové sezóně roku 1768/69, pravděpodobně k narozeninám salcburského arcibiskupa Zikmund Kryštof ze Schrattenbachu (27. ledna) v arcibiskupském paláci v Salcburku. Opera má tři dějství. Byla zkomponována v italštině. Autorem libreta je Marco Coltellini, který jen mírně upravil stejnojmenné libreto Carla Goldoniho z roku 1764, původně pro benátského skladatele Salvatora Perilla. Goldoniho libreto vycházelo z komedie La Fausse Agnès, ou Le Poète campagnard francouzského dramatika Philippa Néricaulta Destouchese z roku 1736,[1] uvedené poprvé posmrtně roku 1759.
Mozart operu složil ve dvanácti letech. Přesto se jednalo už o jeho čtvrté operní dílo. Jiní skladatelé však, pravděpodobně ze žárlivosti, přesto tvrdili, že dílo sepsal Mozartův otec Leopold. Mozartova rodina totiž strávila celý rok 1768 ve Vídni. Známé jsou pouze jeho schůzky s budoucím rakouským císařem Josefem II. On sám si měl operu údajně objednat. Leopold se zase snažil tehdy velmi mladého syna prosadit jako operního skladatele, což ve Vídni bylo velmi nelehké. Opera se tam ani nikdy nehrála. Provedena byla v Salcburku, pravděpodobně na žádost arcibiskupa.
V moderní době byla uvedena poprvé roku 1921 v Karlsruhe v německé úpravě Antona Rudolpha pod názvem Die verstellte Einfalt; v této podobě byla uvedena rovněž v Praze v němčině (1928) i češtině (1956). Vedle některých dalších úprav existuje od roku 1983 kritická edice původního italského znění, která je základem většiny mezinárodních inscenací.