Landing Vehicle Tracked | |
---|---|
Typ vozidla | obojživelný transportér |
Země původu | Spojené státy americké |
Historie | |
Výrobce | Borg-Warner Food Machinery Corporation Graham-Paige Roebling St. Louis Car Company |
Návrh | 1935 |
Období výroby | 1941–1945 |
Vyrobeno kusů | 18 616 |
Základní charakteristika | |
Posádka | 2–3 + až 30 vojáků |
Délka | 7,95 m |
Šířka | 3,25 m |
Výška | 2,49 m |
Hmotnost | 16,5 tun |
Pancéřování a výzbroj | |
Pancéřování | 6–12,7 mm |
Hlavní zbraň | 2× kulomet M2 Browning |
Sekundární zbraně | 2× kulomet M1919 Browning |
Pohon a pohyb | |
Motor | Continental W-670-9A |
Výkon | 250 hp (190 kW) |
Max. rychlost | 32 km/h (na zemi) 12 km/h (ve vodě) |
Poměr výkon/hmotnost | 15 hp/t |
Dojezd | 240 km (na zemi) 120 km (ve vodě) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Landing Vehicle Tracked zkráceně LVT (doslova výsadkové vozidlo pásové) je označení pro obojživelné pásové vozidlo používané během vyloďovacích operací v průběhu druhé světové války, především americkým námořnictvem a námořní pěchotou během bojů v Pacifiku. Mezi další uživatele patřily americká, britská, australská a kanadská armáda. Několik kusů bylo v rámci Půjčky a pronájmu dodáno i do Sovětského svazu.[1]
Různí uživatelé pojmenovali jednotlivé verze vozidla různými názvy, mj.: Alligator, Amtrak, Amtrack, Buffalo, Water Buffalo, Sea Serpent, Bushmaster, Neptune.
Obojživelná vozidla Alligator byla původně navržena v roce 1935 Donaldem Roeblingem (pravnukem konstruktéra Brooklynského mostu) jako záchranné vozidlo pro oblast floridských bažin Everglades. Pohyb na souši i ve vodě zajištovaly pásy opatřené malými přímými lopatkami. O obojživelníka projevila zájem americká námořní pěchota a proto oslovila Roeblinga s žádostí o výrobu prototypu vhodného pro výsadkové operace. Roebling i námořnictvo se vojenskému použití zprvu bránili. Roebling odmítal bojové využití a námořnictvo bylo názoru, že pro vylodění postačí klasická plavidla. Po vypuknutí války došlo k obratu a tak mohl být v květnu 1940 vyroben prototyp. Zakázku na výrobu prvních 200 kusů získala firma Food Machinery Corporation (FMC), do té doby vyrábějící zemědělské stroje. Zpočátku výroba probíhala na Floridě, ale v průběhu války byla rozšířena do dalších továren: Lakeland na Floridě a dvě další ve střední a jižní Kalifornii. První kusy verze LVT-1 byly dodány v červenci 1941.[1][2]
K prvnímu bojovému nasazení 128 kusů došlo následujícího roku během bitvy o Guadalcanal. Vozidla byla původně používána pouze pro transport nákladu z lodí na pevninu a proto postrádala pancéřování a výzbroj. V průběhu války bylo postupně vyvinuto několik vylepšených variant (především LVT-3 a 4 opatřené sklopnou rampou na zádi). Ozbrojené a opancéřované varianty s označením Amtank (složenina slov amphibious tank) byly vyvinuty s úmyslem poskytnout vojákům prvotní podporu při vylodění. LVT(A)-1 bylo LVT-2 s věží z tanku z tanku M3 Stuart s 37mm kanónem a dvojicí kulometů na zádi. LVT(A)-4 bylo vyzbrojeno věží ze samohybné houfnice M8 ráže 75 mm a dvojicí kulometů na zádi. Nevýhodou obou typů byla otevřená věž, která poskytovala posádce menší úroveň ochrany. Nasazení se ozbrojené varianty dočkaly v průběhu kampaně na Marshallových ostrovech koncem roku 1943. I transportní verze byly po zkušenostech z bitvy o Guadalcanal vyzbrojeny kulomety ráže 7,62 a 12,7 mm. Po bitvě o Tarawu došlo k dalších vylepšením a vozidla byla podle potřeby vybavována přídavným pancéřováním.[1][2]
V poválečném období byl firmou Borg Warner Corporation vyvinut na základě válečných zkušeností transportér LVTP-5, který navazoval na LVT-3C, jehož náhradou se v polovině 50. let stal.
Na podzim 2016 získal Vojenský historický ústav do své sbírky vozidlo varianty LVT-4 ze sbírky zrušeného Tankového muzea v Normandii.[3][2][4]