Let It Bleed

Let It Bleed
Interpret	The Rolling Stones
Druh alba	studiové album
Vydáno	5. prosince 1969
Nahráno	16 – 17. listopadu 1968 10. února – 2. listopadu 1969
Žánry	Rock, Blues, Country
Délka	42:21
Jazyk	angličtina
Vydavatelství	Decca Records London Records/ABKCO Records
Producent	Jimmy Miller
Profesionální kritika
Allmusic [1]
The Rolling Stones chronologicky
Beggars Banquet (1968) Let it Bleed (1969) Sticky Fingers (1971)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Let It Bleed je osmé britské a desáté americké studiové album britské rockové skupiny The Rolling Stones, které vyšlo v prosinci 1969 u vydavatelství Decca Records (Velká Británie) a London Records (Spojené státy). Vydáno bylo krátce po americkém turné skupiny v roce 1969, jedná se o následující počin předchozího alba Beggars Banquet z roku 1968.

Brian Jones, zakladatel a původní „leader“ skupiny, byl ve studiu během nahrávání stále nespolehlivější kvůli nadměrnému užívání drog, které mu odebíralo kreativitu a chuť do práce. Na nahrávací „sessions“ buď nedorazil, nebo na nahrávání významněji nepřispěl. Skupina se shodla na tom, že Jonesova nespolehlivost nemůže skupinu nadále omezovat, proto byl na začátku června 1969 ze skupiny vyhozen. Ian Stewart skupině doporučil jako náhradníka vynikajícího dvacetiletého kytaristu Micka Taylora, který se dříve angažoval ve skupině John Mayall & the Bluesbreakers. Taylor se stejně jako Jones podílel pouze na dvou písních. Keith Richards nahrál na desku téměř všechny doprovodné a sólové kytarové party. Ostatní členové skupiny (Mick Jagger, Bill Wyman a Charlie Watts) se podíleli téměř na všech písních. Na nahrávání přispěl perkusemi také producent Jimmy Miller, pianisté Nicky Hopkins a Ian Stewart a řada dalších hostujících hudebníků včetně Ry Coodera.

Album se umístilo mezi top 10 nejprodávanějších alb, ve Velké Británii dosáhlo album 1. příčky prodejnosti a ve Spojených státech pak 3. příčky prodejnosti. Ačkoli z alba nebyly vydány žádné singly (pouze v Japonsku vyšel jediný singl "Let It Bleed"/"You Got the Silver"), mnoho písní z tohoto alba se staly základem živých vystoupení Rolling Stones a na rockových radiových stanicích se písně držely po celá desetiletí. Pravděpodobně nejslavnější písně z alba "Gimme Shelter" a "You Can't Always Get What You Want" se obě se zařadily na retrospektivní seznamy „nejlepších skladeb všech dob“, umístili se zejména na žebříčku „500 největších písní všech dob“ (Gimme Shelter" - 38. místo) a ("You Can't Always Get What You Want" - 100. místo) od amerického časopisu Rolling Stone z roku 2004.