Libanonská republika الجمهوريّة اللبنانية al-Džumhúríja al-lubnáníja | |||
---|---|---|---|
| |||
Hymna Kulluna lil-watan lil 'ula lil-'alam | |||
Geografie | |||
Hlavní město | Bejrút | ||
Rozloha | 10 452 km² (161. na světě) z toho 1,8 % vodní plochy | ||
Nejvyšší bod | Kurnat as-Saudá (3088 m n. m.) | ||
Časové pásmo | +2 | ||
Poloha | 33°50′ s. š., 35°46′ v. d. | ||
Geodata (OSM) | OSM, WMF | ||
Obyvatelstvo | |||
Počet obyvatel | 5 296 814[1] (122. na světě, 2022) | ||
Hustota zalidnění | 560 ob. / km² (21. na světě) | ||
HDI | ▲ 0,723 (vysoký) (109. na světě, 2022) | ||
Jazyk | arabština (úřední)[pozn. 1] | ||
Národnostní složení | Arabové 95 %, Arméni 4 %, ostatní 1 % | ||
Náboženství | muslimové 68 %, křesťané 32 %, drúzové 4,5 %[2] | ||
Státní útvar | |||
Státní zřízení | unitární konfesní parlamentní republika | ||
Vznik | 22. listopadu 1943 (nezávislost na Francii) | ||
Prezident | Džúzíf Aún | ||
Předseda vlády | Nadžíb Míkátí | ||
Měna | libanonská libra (LBP) | ||
HDP/obyv. (PPP) | 11 793[3] USD (108. na světě, 2022) | ||
Giniho koeficient | 31,8 (2011) | ||
Mezinárodní identifikace | |||
ISO 3166-1 | 422 LBN LB | ||
MPZ | RL | ||
Telefonní předvolba | +961 | ||
Národní TLD | .lb | ||
multimediální obsah na Commons |
Libanon (arabsky لبنان, Lubnán [lɪbˈnɛːn]), plným názvem Libanonská republika (arabsky الجمهورية اللبنانية, al-Džumhúríja al-lubnáníja), je stát na Blízkém východě v jihozápadní Asii, který na severu a východě sousedí se Sýrií, na jihu s Izraelem a na západě se Středozemním mořem; Kypr leží kousek od pobřeží země. Leží na křižovatce Středomoří a Arabského poloostrova.[4] Libanon má rozlohu 10 500 km² a žije v něm 5,3 mil. obyvatel, kteří se nazývají Libanonci. Hlavním a největším městem země je Bejrút, dalšími významnými městy jsou Tripolis, Zahlé a Džunija. Úředním jazykem je arabština, francouzština je ústavou stanovený druhý jazyk.
Osídlení Libanonu se datuje od doby kolem roku 5000 př. n. l.[5] V letech 3200–539 př. n. l. byl Libanon součástí Fénicie, námořní říše, která se rozkládala ve Středomoří.[6] V roce 64 př. n. l. se území stalo součástí Římské říše a později Byzantské říše. Po 7. století se dostala pod vládu různých chalífátů, včetně Rášídského, Umajjovského a Abbásovského chalífátu. V 11. století vznikly křižácké státy, které připadly Ajjúbovcům a Mamlúkům a nakonec Osmanům. Za osmanského sultána Abdülmecida I. byl v 19. století založen první libanonský protostát, Mutasarrifát Libanonská hora, který byl v období Tanzimatu domovem maronitských křesťanů.
Po rozpadu Osmanské říše po první světové válce spadal Libanon pod Francouzský mandát Sýrie a Libanonu, který spravovala Francie a který ustanovil Velký Libanon. Francouzská vláda výrazně oslabila po německé invazi do Francie v roce 1940. Do roku 1943 získal Libanon nezávislost na Svobodné Francii a zavedl odlišnou formu konfesionalistické vlády, přičemž hlavním náboženským skupinám ve státě byly přiděleny specifické politické pravomoci. Nový libanonský stát byl po získání nezávislosti relativně stabilní,[7] což však nakonec zhatilo vypuknutí libanonské občanské války (1975–1990). Rozsáhlé části země byly okupovány Sýrií v letech 1976–2005 a Izraelem v letech 1985–2000. Od konce konfliktů probíhalo rozsáhlé úsilí o oživení ekonomiky a obnovu národní infrastruktury.[8]
Libanon je rozvojovou zemí, v indexu lidského rozvoje se nachází na 109. místě.[9] Je klasifikován jako stát s vyššími středními příjmy.[10] Libanonská krize likvidity, spojená s celostátní korupcí a katastrofami, jako byl výbuch v Bejrútu v roce 2020 (či Druhá libanonská válka nebo nápor běženců ze Sýrie a Palestiny), urychlila pád libanonské měny a podnítila politickou nestabilitu, rozsáhlý nedostatek zdrojů a vysokou nezaměstnanost a chudobu. Světová banka označila libanonskou hospodářskou krizi za jednu z nejhorších na světě od 19. století.[11][12] Navzdory malé rozloze země[13] je libanonská kultura proslulá jak v arabském světě, tak ve světě, a to především díky libanonské diaspoře.[14] Libanon je zakládajícím členem Organizace spojených národů a Ligy arabských států,[15] je členem Hnutí nezúčastněných zemí, Organizace islámské spolupráce, Mezinárodní organizace frankofonie a Skupiny G77.
Chybná citace: Nalezena značka <ref>
pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>