Lorenzo Valla | |
---|---|
![]() | |
Narození | 1407 Řím |
Úmrtí | 1. srpna 1457 (ve věku 49–50 let) Řím |
Povolání | spisovatel, filolog, vysokoškolský učitel, filozof, římskokatolický kněz a renesanční humanista |
Alma mater | Univerzita v Pavii |
Témata | filozofie |
Významná díla | De falso credita et ementita Constantini donatione declamatio Confutatio in Morandum Elegantiarum linguae latinae libri sex Confutatio altera in Morandum Fabelle Aesopi … více na Wikidatech |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lorenzo Valla (též latinsky Laurentius) (1405-1407, Řím – 1. srpna 1457 tamtéž) byl italský renesanční filosof, filolog a historik. Je považován za největšího italského humanistu XV. století.[1]
Chválil přednosti latinského jazyka a jako filolog se obracel i proti filosofii. Jazykovým rozborem prokázal nepravost tzv. Konstantinovy donace, kterou prohlásil za papežský podvrh. Tím si však proti sobě poštval některé církevní kruhy a byl vydán inkvizici. Avšak po obhájení své pravověrnosti se nakonec za papeže Calixta III. (1455-1458) stal papežským sekretářem.[2]
Důležitým Vallovým počinem bylo též porovnání autoritativního latinského textu Nového zákona (Vulgáty) s řeckým originálem. Díky tomuto "Srovnání textu Nového zákona" (Collatio Novi Testamenti") je považován za zakladatelskou postavu moderní biblické filologie. Svou prací na textu Nového zákona ovlivnil zejména Erasma Rotterdamského, který o několik desetiletí později připravil první tištěné vydání Nového zákona v řečtině. Snažil se propojit křesťanskou morálku s prvky epikúreismu, zabýval se svobodnou lidskou volbou a pomáhal znovuoživení klasického duchovního vzdělání. Jeho spis proti Konstantinově donaci byl již na počátku 16. století přeložen do češtiny humanistou Řehořem Hrubým z Jelení (jde o první překlad tohoto Vallova spisu vůbec).
Z díla Lorenza Vally: