Ludwig von Gablenz

Ludwig von Gablenz
Zemský velitel v Uhrách
Ve funkci: 1869 – 1871
Předchůdce	Bedřich princ z Lichtenštejna
Nástupce	Johann hrabě Huyn
Zemský velitel v Chorvatsku
Ve funkci: 1867 – 1869
Předchůdce	Anton baron Mollinary
Nástupce	Josip baron Šokčević
Velitel 5. armádního sboru
Ve funkci: 1864 – 1866
Předchůdce	Alfred von Henikstein
Nástupce	Bedřich princ z Lichtenštejna
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	generál jezdectva (1868), polní podmaršál (1862), generálmajor (1854)
Narození	19. července 1814 Jena
Úmrtí	28. ledna 1874 (ve věku 59 let) Curych
Příčina úmrtí	střelná rána
Místo pohřbení	Památník generála Gablenze (od 1868)
Titul	svobodný pán
Choť	Helene von Gablenz-Eskeles
Rodiče	Heinrich Adolph von Gablenz
Příbuzní	Anton Freiherr von Gablenz (bratr)
Profese	voják, politik, důstojník a vojevůdce
Ocenění	Vojenský řád Marie Terezie
Commons	Ludwig Karl Wilhelm von Gablenz
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig Karl Wilhelm svobodný pán von Gablenz (19. července 1814 Jena – 28. ledna 1874 Curych) byl rakouský generál. Pocházel ze Saska, v rakouské armádě sloužil od roku 1833. V revolučních letech 1848–1849 se vyznamenal v Itálii a Uhrách a rychle postupoval v hodnostech, v roce 1849 byl již plukovníkem. Jako štábní důstojník poté sloužil v Itálii nebo na Balkáně. Za dánsko-německé války (1864) vedl rakouský armádní sbor do severního Německa a v Dánsku dosáhl několika úspěchů, po uzavření míru byl místodržitelem v Holštýnsku. Za prusko-rakouské války v roce 1866 vynikl jediným vybojovaným vítězstvím na rakouské straně ve východních Čechách (bitva u Trutnova). Později byl zemským velitelem v Chorvatsku (1867–1869) a nakonec v Uhrách (1869–1871). V armádě dosáhl hodnosti generála jezdectva (1868), byl též členem Panské sněmovny. Byl nositelem řady rakouských i zahraničních vyznamenání, dvakrát byl dekorován prestižním Řádem Marie Terezie. V roce 1871 odešel do výslužby, po krachu na vídeňské burze se zadlužil a spáchal sebevraždu.^[1] Ze zrušeného hřbitova v Curychu byly jeho ostatky v roce 1905 převezeny do krypty v Gablenzově památníku v Trutnově.^[2]