U.S. Rifle, Caliber .30, M1 | |
---|---|
Typ | samonabíjecí puška |
Místo původu | Spojené státy americké |
Historie služby | |
Ve službě | 1936-1957 (americká armáda) |
Používána | viz dole |
Války | druhá světová válka korejská válka arabsko-izraelské války povstání Hukbalahap Indočínská válka Kubánská revoluce válka ve Vietnamu Kambodžská občanská válka Angolská občanská válka The Troubles Ostatní konflikty |
Historie výroby | |
Konstruktér | John C. Garand |
Navrženo | 1928 |
Výroba | 1934–1957 |
Vyrobeno kusů | cca 6,25 mil.[1] |
Varianty | M1C, M1D |
Základní údaje | |
Hmotnost | 4,31 - 5,3 kg |
Délka | 1100 mm |
Délka hlavně | 610 mm |
Typ náboje | .30-06 Springfield 7,62 × 51 mm NATO |
Ráže | 7,62 mm |
Princip střelby | poloautomatická puška na principu odběru prachových plynů |
Kadence | 16-24 ran/minuta |
Úsťová rychlost | 865 m/s |
Účinný dostřel | 500-800 m |
Zásobování municí | nábojová schránka doplňovaná nábojovým rámečkem na 8 nábojů |
M1 Garand (oficiálně značená United States Rifle, Caliber .30, M1, později Rifle, Caliber .30, M1 a zkráceně US Rifle, Cal. .30, M1) je poloautomatická puška používající náboj .30-06 Springfield, která byla standardní americkou služební puškou během druhé světové války a korejské války a také v omezené míře během války ve Vietnamu. Většina pušek M1 byla vydána americkým silám, ačkoli stovky tisíc byly poskytnuty také jako zahraniční pomoc americkým spojencům. Garand stále používají cvičné týmy a vojenské čestné stráže. Dále je široce používána civilisty k lovu, střelbě na terč a jako sběratelská zbraň.
Puška M1 název dostala po kanadsko-americkém konstruktérovi Johnu Garandovi. Jednalo se o první standardní samonabíjecí vojenskou pušku.[2] Podle většiny záznamů si puška M1 vedla dobře. Generál George S. Patton jej nazval „největším bitevním nástrojem, jaký kdy byl vytvořen“.[3][4] M1 v roce 1936 nahradila standardní americké pěchotní opakovací pušky M1903 Springfield,[5] a sama byla 26. března 1958 nahrazena puškou M14.[6]
Puška byla během druhé světové války používána jako standardní pěchotní puška americké armády a od roku 1941 i Sboru námořní pěchoty Spojených států, kam ale vzhledem k pomalu se rozjíždějící výrobě začala ve větších počtech přicházet až od poloviny roku 1943. Na konci 50. let byla nahrazena ve výzbroji puškou M14. To však neznamenalo konec její kariéry, neboť byla ve značných počtech poskytována v rámci americké vojenské pomoci mnohým státům světa. Od roku 1944 se pušky Garand repasovaly a licenčně vyráběly v Itálii. V rukou vojáků Vietnamské republiky se zbraň zúčastnila ještě prvních fází bojů proti Vietkongu.