Back رشاش إم 2 براوننج Arabic M2 Browning Azerbaijani M2 Browning Byelorussian Браунинг M2 Bulgarian M2 Browning Breton M2 Browning BS Browning M2 Danish Browning M2 German M2 Browning English Browning M2 Spanish
| Browning Machine Gun, Cal. .50, M2, HB | |
|---|---|
 Těžký kulomet M2 na lafetě M3 v Musée de l'Armée | |
| Typ | Těžký kulomet |
| Místo původu |  USA |
| Historie služby | |
| Ve službě | 1933–dosud |
| Používána | cca 50 zemí na světě |
| Války | Druhá světová válka Indočínská válka Korejská válka Válka ve Vietnamu Šestidenní válka Válka o Falklandy Válka v Zálivu Operace Trvalá svoboda Válka v Iráku a mnoho dalších… |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | John Browning |
| Navrženo | 1918[1] |
| Výrobce |
|
| Výroba | 1921–dosud |
| Vyrobeno kusů | 3 miliony[2] |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 38 kg, 57 kg s trojnožkou M3 |
| Délka | 1 650 mm |
| Délka hlavně | 1 143 mm |
| Typ náboje | .50 BMG |
| Ráže | 12,7 × 99 mm NATO |
| Kadence | |
| Úsťová rychlost | 930 m/s |
| Účinný dostřel | 2 000 m (s trojnožkou) |
| Maximální dostřel | 7 400 m |
| Zásobování municí | pás |
M2 Browning nebo Browning .50 je těžký kulomet navržený koncem první světové války Johnem Browningem. Jeho konstrukce je podobná Browningovu dřívějšímu kulometu M1919 Browning, komorovaný pro náboj .30-06. Ve třicátých letech byla jeho konstrukce zjednodušena a obdržel silnější hlaveň – odtud označení HB (Heavy Barrel – těžká hlaveň). Od té doby zůstává prakticky nezměněn.
M2 je komorován pro mnohem větší a výkonnější náboj 0.50 BMG (12,7 mm), který byl vyvinut společně se zbraní a od ni odvozuje svůj název (BMG znamená Browning machine gun). Američtí vojáci mu přezdívají "Ma Deuce"[6] s odkazem na název. Konstrukce dostala mnoho konkrétních označení; oficiální americké vojenské označení pro současný pěchotní typ je Browning Machine Gun, Cal. .50, M2, HB, Flexible. Je účinný proti pěchotě, nepancéřovaným nebo lehce pancéřovaným vozidlům a člunům, lehkým opevněním a proti nízkoletícím letadlům či vrtulníkům.
Kulomet Browning ráže .50 je ve Spojených státech používán od 30. let 20. století po současnost jako letecký kulomet, či kulomet montovaný na vozidle ve všech významných konfliktech, kterých se USA zúčastnily včetně druhé světové války, korejské války, války ve Vietnamu, války o Falklandy, sovětské války v Afghánistánu, války v Zálivu, války v Iráku a v Afghánistánu. Je hlavním těžkým kulometem zemí NATO a služby se dočkal také v mnoha dalších zemích. M2 je v americkém inventáři používán déle než jakákoli jiná střelná zbraň, vedle pistole Colt 1911, která také patří mezi návrhy Johna Browninga.
Jeho výroba byla zastavena v sedmdesátých letech, ale přes četné pokusy se nepodařilo nalézt dostatečně účinnou náhradu. Proto byla nakonec v USA a Belgii obnovena. Současnou verzi M2HB v USA vyrábí společnost General Dynamics,[7] Ohio Ordnance Works,[8] a U.S. Ordnance[9] pro americkou vládu a pro spojence prostřednictvím zahraničních vojenských prodejů. Dále je produkován zahraničními výrobci jako FN Herstal.
- ↑ Viz M2 .50 Caliber [12.7mm Machine Gun]@globalsecurity.org
- ↑ Report: Profiling the Small Arms Industry - World Policy Institute - Research Project [online]. World Policy Institute, November 2000 [cit. 2021-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-11.
- ↑ FN M2HB-QCB [online]. [cit. 2014-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 December 2014.
- ↑ Dunlap, Roy F., Ordnance Went Up Front, Samworth Press (1948), pp. 310–311.
- ↑ Chinn 1951, III pp. 315, 323–334. In 1939, H. Arnold sought a cyclic rate greater that 1000 rounds/minute. The T25E3 gun was standardized as M3, and 2,400 had been made by September 1945. "The standardized basic machine gun fired at the rate of 1,200 rounds per minute."
- ↑ ROTTMAN, Gordon. The US Army in the Vietnam War 1965–73. Reading: Osprey Publishing, 2008. ISBN 978-1-84603-239-4. S. 56.
- ↑ Contracts for Friday, September 03, 2010 [online]. Defense.gov [cit. 2011-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne May 29, 2011.
- ↑ .50 M2HB QCB (M2A1) [online]. [cit. 2020-08-24]. Dostupné online.
- ↑ Contracts for Wednesday, July 15, 2009 [online]. Defense.gov [cit. 2011-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne May 29, 2011.