Masakr u Wounded Knee | |
---|---|
Druh události | masakr |
Stát | USA, Jižní Dakota |
Místo | Wounded Knee |
Souřadnice | 43°8′33″ s. š., 102°21′54″ z. d. |
Datum | 29. prosinec 1890 |
Zemřelých | 150–300 zabitých Lakotů (90 mužů, 200 žen a dětí) 25 vojáků (většina přátelskou palbou) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Masakr u Wounded Knee známý též jako bitva u potoka Wounded Knee, byl poslední větší ozbrojený konflikt mezi Siouxy – Lakoty a Spojenými státy, který Generál Nelson A. Miles označil za „masakr“, ve svém dopise komisaři pro indiánské záležitosti.[1]
Masakru předcházely velké nepokoje v rezervacích vyvolaných novým náboženstvím Tance duchů. 15. prosince 1890 se pro jistotu rozhodla indiánská policie ve Standing Rocku zatknout nejvlivnějšího indiána, Sedícího býka. Během zatýkání však došlo k šarvátce, při níž zemřelo 6 policistů a 8 indiánů, včetně Sedícího býka.
Dne 29. prosince 1890 500 vojáků 7. kavalerie armády Spojených států, podporovaných lehkým dělostřelectvem, obklopilo skupinu indiánů kmene Siouxů na území indiánské rezervace Pine Ridge [2] (na jihozápadě amerického státu Jižní Dakota u hranic s Nebraskou) s rozkazem přivést je na železnici k transportu do Omahy.
Podle mínění českého etnografa Miloslava Stingla způsobil masakr plukovník James W. Forsyth.[3] Jeden z indiánů postižený hluchotou jménem Černý Kojot neslyšel totiž rozkaz odevzdat zbraně. Plukovník Forsyth kvůli této neposlušnosti proto nařídil postřílet indiánský tábor s bezbrannými a od únavy polomrtvými lidmi.
Po masakru byl plukovník Forsyth předán kárnému řízení za neoprávněný zásah. Později mu byly všechny pocty vráceny a byl povýšen na generála, a 20 jeho mužů dokonce obdrželo nejvyšší americké vyznamenání za statečnost, Medaili cti.[4]