Messerschmitt Me 163

Me 163 Komet
Messerschmitt Me 163B v Národním muzeu USAF
Určení	raketový záchytný stíhač
Výrobce	Messerschmitt
Šéfkonstruktér	Alexander Lippisch
První let	1. září 1941
Zařazeno	1944
Uživatel	Luftwaffe
Výroba	sériově 1944-1945
Vyrobeno kusů	~370[1]
Další vývoj	Messerschmitt Me 263
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messerschmitt Me 163 Komet bylo německé stíhací letadlo nasazené během druhé světové války. Byl prvním a jediným operačně nasazeným bezocasým letounem poháněným raketovým motorem. Dále byl prvním pilotovaným letadlem překračující rychlost 1 000 km/h (621 mph) ve vodorovném letu. Navržen byl Alexandrem Lippischem a jeho výkon a aspekty z něj udělaly jednu z nejpozoruhodnějších leteckých konstrukcí druhé světové války. Německý zkušební pilot Heini Dittmar na letounu Me 163A V4 dosáhl 2. října 1941 rychlosti 1003,67 km/h a na začátku července 1944 s letounem Me 163B V18 dosáhl 1 130 km/h (700 mph) – neoficiální rychlostní rekord letu, který nepřekonal proudový letoun téměř deset let; překročen byl v roce 1953 letounem Hawker Hunter F.Mk.3 rychlostí 1 171 km/h.^[2]

Bylo vyrobeno více než 300 kusů, ale letoun se ve své roli záchytného stíhače ukázal jako nevýrazný – zničil 9 až 18 spojeneckých letadel proti 10 ztrátám.^[3][4] Kromě bojových ztrát přišlo o život mnoho pilotů i během testování a výcviku.^[5]

Tato vysoká ztrátovost byla, alespoň částečně, důsledkem působení raketového paliva používaného k pohonu pozdějších modelů. To bylo nejen vysoce těkavé, ale také korozivní a nebezpečné. Jednou z takových smrtelných nehod byla smrt Josefa Pöhse, německého stíhacího esa a Oberleutnanta Luftwaffe, který byl zabit v roce 1943 vystavením složky T-Stoff v kombinaci se zraněními utrpěnými během neúspěšného vzletu, při kterém došlo k prasknutí palivového potrubí. Kromě nacistického Německa žádný stát nikdy operačně nevyužil buď konkrétně Me 163 ani raketový letoun obecně; nicméně ukořistěné stroje Me 163 podnikly několik letů pro účely hodnocení a výzkumu.