MiG-21 | |
---|---|
![]() Československý MiG-21R během letu. Kontejner pod trupem nese průzkumné vybavení, 1991. | |
Určení | stíhací a záchytný letoun |
Původ | Sovětský svaz |
Výrobce | Gorkovský závod „Znamja Truda“ Tbiliský závod Aero Vodochody[1] |
Konstruktérská skupina | Mikojan-Gurevič |
Šéfkonstruktér | A. G. Brunov |
První let | 16. června 1955 (Je-4)[2] |
Zařazeno | 1959 (MiG-21F) |
Vyřazeno | 90. léta (Rusko) |
Charakter | Ve službě |
Uživatel | Sovětské letectvo (dříve) Indické letectvo Syrské letectvo |
Výroba | 1959 (MiG-21F) do 1985 (MiG-21bis) |
Vyrobeno kusů | 11 496 ks[3] (10 645 ks v SSSR, 194 ks v ČSSR, 840 ks v Indii) |
Varianty | Chengdu J-7 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mikojan-Gurevič MiG-21 (V kódu NATO „Fishbed“) je sovětský nadzvukový víceúčelový stíhací letoun používaný od začátku šedesátých let. Prozovala jej letectva více než 30 zemí. V několika z nich zůstával ve službě ještě v roce 2024. Vyrobeno bylo přes 10 000 kusů letounů MiG-21, což z něj činí nejvíce a nejdéle vyráběný nadzvukový letoun. Dočkal se nasazení v mnoha ozbrojených konfliktech, mimo jiné arabsko-izraelských válkách či válce ve Vietnamu.
Sériová výroba byla zahájena roku 1959, ale zavedením do výroby vývoj letounu neskončil. Další změny konstrukce byly mj. ověřeny na stroji Je-66.
Letouny MiG-21 byly zařazeny do výzbroje armád více než padesáti států, v letech 1961–2005 byly i ve výzbroji Československé lidové armády a poté Armády České republiky. Licenčně se vyráběly v průběhu let 1963–1972 ve firmě Aero Vodochody.
Jako poslední evropská země MiG-21 vyřadilo roku 2024 Chorvatsko.[4]