Michel Aoun

Jeho excelence Michel Aoun
17. prezident Libanonu
Ve funkci: 31. října 2016 – 30. října 2022
Předseda vlády	Tammám Salám Saad Harírí Hasan Dijáb Nadžíb Míkátí
Předchůdce	Tammám Salám (zastupující) Michel Sulajmán (řádný)
Ve funkci: 22. září 1988 – 13. října 1990
Předchůdce	Amín Džamáíl
Nástupce	Elias Hrawi
Poslanec libanonského Národního shromáždění
Ve funkci: 12. června 2005 – 31. října 2016
Volební obvod	Keserwan
28. premiér Libanonu
Ve funkci: 22. září 1988 – 13. října 1990
Předchůdce	Selim Hoss
Nástupce	Selim Hoss
Stranická příslušnost
Členství	Volné vlastenecké hnutí
Vojenská služba
Služba	Libanonská armáda
Doba služby	1958–1991
Hodnost	Generál
Velel	Libanonská občanská válka
Narození	30. září 1933 (91 let) Bejrút Velký Libanon
Národnost	Libanonec
Choť	Nadia El-Chami
Děti	Claudine Aoun Roukoz
Příbuzní	Gebran Bassil (zeť) Alain Aoun (synovec)
Sídlo	Francie (1991–2005)
Profese	politik a důstojník
Náboženství	libanonský maronita
Ocenění	velkokříž Řádu čestné legie Řád za zásluhy Národní cedrový řád
Podpis
Commons	Michel Aoun
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michel Aoun nebo Michel Aún, arabsky ميشال عون‎ Mīšāl 'Aūn (* 30. září nebo 18. února 1933^[1][2] Haret Hreik, Bejrút) je libanonský politik a mezi 31. říjnem 2016 a 30. říjnem 2022 prezident Libanonské republiky.^[3] Prezidentem byl zvolen po 2 letech provizorní vlády, kdy funkci libanonského prezidenta zastával tehdejší premiér Tammám Salám. Svým vyznáním se hlásí k maronitské libanonské církvi.

Aoun je zakladatelem politického hnutí zvané Volné vlastenecké hnutí, což je dnes jedna z nejsilnějších libanonských politických organizací a vůbec nejsilnější křesťanská libanonská politická organizace. Toto hnutí je od roku 2006 součástí Aliance 8. března, jejímž členem je mimo jiné i šíitská organizace Hizballáh.

Od roku 1984 byl generálem libanonských ozbrojených sil. V letech 1988 až 1990 byl libanonským premiérem a prezidentem zároveň, avšak po útoku na prezidentské sídlo v Baabdě uprchl na francouzské velvyslanectví a v jeho funkcích ho nahradil jeho soupeř Selim Hoss.

Od roku 1990 do roku 2005 pobýval v exilu v Paříži. Během cedrové revoluce se však vrátil do Libanonu a založil zde křesťanské politické hnutí.