Mikrolit

Mikrolit je malý kamenný nástroj, který se obvykle vyráběl z pazourku nebo rohovce. Obvykle byl dlouhý přibližně jeden centimetr a široký pět milimetrů. Mikrolity vyráběli lidé v Evropě, Africe, Asii a Austrálii asi před 35000 lety. Mikrolity byly používány jako hroty kopí či šípů.

Mikrolity se vyráběly buď z malé čepele (mikročepele) nebo z většího čepelovitého kusu pazourku náhlou nebo zkrácenou retuší, která zanechávala velmi charakteristický odpad zvaný mikroburin. Samotné mikrolity jsou opracované natolik, že je lze snadno odlišit od odpadu z dílny nebo náhodných úlomků.

Obvykle se rozlišují dvě skupiny mikrolitů: laminární a geometrické. Seskupení mikrolitů lze použít k datování archeologického naleziště. Laminární mikrolity jsou o něco větší a jsou spojovány s koncem mladého paleolitu a počátkem pozdního paleolitu. Geometrické mikrolity jsou charakteristické pro mezolit a neolit. Geometrické mikrolity mohu mít trojúhelníkový nebo lichoběžníkový tvar, či mít podobu srpku. Výroba mikrolitů poklesla po zavedení zemědělství, tedy přibližně 8000 př. n. l., ale v některých kulturách s hluboce zakořeněnou loveckou tradicí přetrvaly ještě déle.

Bez ohledu na typ byly mikrolity používány k výrobě hrotů loveckých zbraní, jako byly oštěpy a v pozdějším období i šípy a dalších předmětů, které byly objeveny v Africe, Asii i v Evropě. Mikrolity byly kombinovány se dřevem, kostí, pryskyřicí a vlákny a vytvářely tak složené nástroje nebo zbraně. Ve Švédsku, Dánsku a Anglii byly objeveny stopy dřeva, na kterém byly mikrolity připevněny. Na jeden oštěp či harpunu bylo běžně zapotřebí šest až osmnáct mikrolitů, zatímco u šípu jen jeden či dva. Přechod od dříve používaných mohutnějších nástrojů měl své výhody. Rukojeť nástroje bývala často náročnější na výrobu než samotný hrot nebo ostří, a tak bylo snadnější nahradit tupé či zlomené mikrolity novými, než vyrábět nové rukojeti.^[1]