Mikymauzoleum (1993) je čtvrté album Jaromíra Nohavici. V jeho tvorbě tvoří výrazný předěl. Dokázal jím, že folk a písničkářství má co říct i po sametové revoluci a že se vyléčil ze závislosti na alkoholu. Kromě toho, že je Nohavica autorem všech písní (kromě hudby v písni Mikymauz, kterou složil s Karlem Plíhalem, a v písni Dolní Lhota, kterou složil s Josefem Streichlem) na albu pouze zpívá. Doprovod nahrál Karel Plíhal a několik hostů (Petr Rímský, Jaromír Pospíšil, Roman Najdekr a Petr Fučík), album se nahrávalo v Plíhalově studiu v Olomouci. Autorem grafické podoby bookletu je Michal Cihlář, na titulní fotce Jindřicha Štreita je několik hasičů, jednoho z nich možná hraje Karel Kryl, jiného Mirek Topolánek.[1] Album je uvozeno mottem, parafrází na výrok Edgara Allana Poea: "Není to depresivní deska. Průměrný pesimista si na ní trochu toho optimismu najde."
