Mi-2 | |
---|---|
Polský armádní Mi-2 | |
Určení | lehký víceúčelový užitkový vrtulník |
Původ | Sovětský svaz |
Výrobce | WSK PZL Świdnik (sériová výroba) Rostvertol (modernizovaná verze) Moskevský vrtulníkový závod M. L. Mila (první dva prototypy) |
Šéfkonstruktér | V. A. Kuzněcov |
První let | 22. září 1961[1] |
Zařazeno | 1966[2] |
Uživatel | Sovětské letectvo Polská armáda Polské námořnictvo Aeroflot |
Výroba | 1966–1998[2][3][4] |
Vyrobeno kusů | 5497 ks[4][5] |
Další vývoj | PZL Kania Mil Mi-3 (pouze maketa) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mil Mi-2 (rusky Миль Ми-2, označován někdy také jako PZL Mil Mi-2,[6] v kódovém označení NATO Hoplite,[7] hoplít) je lehký dvoumotorový víceúčelový užitkový vrtulník s třílistým nosným rotorem a dvoulistým tlačným vyrovnávacím rotorem. Prototyp vrtulníku Mi-2 byl vyvíjen v Sovětském svazu od počátku 60. let 20. století. Jedná se o nástupce jiného sovětského vrtulníku – stroje Mil Mi-1. Oproti svému předchůdci jsou vrtulníky Mi-2 vybaveny dvěma turbohřídelovými motory, které mají podstatně vyšší výkon než původní pístové motory. Vrtulník tak může transportovat až osm pasažérů a pilota, zatímco předchozí typ byl schopen přepravovat pouze dva cestující a pilota. Prototyp Mi-2, označovaný jako V-2, vzlétl poprvé 22. září 1961, do sériové výroby se nový model dostal v roce 1966. Do roku 1998,[3] kdy byla výroba ukončena, vzniklo celkem 5497 kusů,[4][5] a vrtulníky Mi-2 tak patří k nejúspěšnějším typům.[8] Jedná se o jediný ruský vrtulník, který byl vyráběn výhradně mimo Sovětský svaz, konkrétně v Polsku.[7] Během let byly vrtulníky Mi-2 nasazeny u mnoha leteckých společností a podniků i v armádních a policejních letkách. Oblíbené byly především v zemích Varšavské smlouvy, ale létaly také v řadě dalších států. Z vrtulníku Mi-2 vzešel modernější stroj PZL Kania, jenž se neprosadil a bylo vyrobeno jen několik kusů.
Vrtulníky Mi-2 byly velmi populární také v Československu, kde jich velké množství létalo od roku 1972 ve službách Leteckého oddílu Ministerstva vnitra a pozdějších policejních letek, a od roku 1981 také v rámci Československé lidové armády. Letecký oddíl získal celkem 32 nových kusů Mi-2, armáda pak 44 kusů. Po roce 1990, kdy došlo ke změně společensko-politických poměrů, se v Československu, Česku a na Slovensku objevily další vrtulníky Mi-2, především u soukromých provozovatelů. Vrtulníky Mi-2 stály u zrodu letecké záchranné služby v Československu. Mezi lety 1987–1992, kdy byla síť letecké záchranné služby vybudována, se na většině stanic objevily právě stroje Mi-2. V 90. letech se u řady vrtulníků začalo projevovat jejich stáří a postupně byly ze služeb armády a policie vyřazovány. Rovněž u soukromých subjektů docházelo k modernizaci leteckého parku, a tak všechny „dvojky“, jak se vrtulníkům přezdívá, byly nahrazeny novějšími vrtulníky. Roku 2013 v Česku provozovalo šest kusů Centrum leteckého výcviku, divize státního podniku LOM Praha, které je využívalo především k výcviku armádních pilotů.[9][10]
<ref>
; citaci označené Fojtík10
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Fojtík12
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Fojtík14
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Cybernet
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Fojtík44
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Evropskévrt352
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Helis
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Fojtík7
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Vrtulník6
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Flightglobal
není určen žádný text