Mincmistr (německy Münzmeister, latinsky monetarius) byl od středověku do roku 1783 nejvyšší úředník, který společně s ostatními pracovníky (úředními kontrolory, slévači kovů, řezáči mincovních kolků, mincíři a pregéři) spravoval mincovnu. Nad jednotlivými mincmistry v zemi či státě stál nejvyšší mincmistr.
Ve středověku byl mincmistr královský úředník, jehož úkolem bylo kontrolovat ražbu nových mincí i mince, které byly v oběhu. V jeho pravomoci bylo vyhledávat a trestat padělatele.
Ve slovníkové literatuře se někdy mylně zaměňuje funkce mincmistra s profesemi řemeslníků, zhotovujících kovové mince.[1] Mincíř (termín z polštiny mincerz) byl buď řezáčem mincovních želez, tj. kolků, často vyučený zlatník, nebo pregéř, tj. dělník razící pomocí tohoto kolku mince. V rakouských zemích se tato pozice nazývala Hubmeister.[2]