Mir

Mir
Pohled na Mir z paluby raketoplánu Discovery při letu STS-91
Znak Miru
Základní informace
COSPAR	1986-017A
Volací znak	Mir
Stálá posádka	3
Start	19. února, 1986 21:28:23 UTC
Kosmodrom	Bajkonur, SSSR[1]
Datum zániku	23. března, 2001 05:59:36 UTC[1]
Hmotnost	124 340 kg
Obytný objem	350 m³
Perigeum	385 km
Apogeum	393 km
Sklon dráhy	51,6°[1]
Doba oběhu	89,2 min[1]
Dnů na oběžné dráze	5510 dnů, 8 hodin[1]
Dnů s posádkou	4591 dnů, 2 hodiny[2]
Konfigurace
Konfigurace stanice Mir

Mir (rusky Мир, čili „svět“ nebo „mír“) byla sovětská (později ruská) vesmírná stanice, první dlouhodobě obydlená vědecká stanice ve vesmíru na oběžné dráze kolem Země. Byla vybudována propojením modulů Mir, Kvant-1 (typová řada 37), Kvant-2, Kristall, Spektr, Priroda a DM, které byly na oběžnou dráhu odděleně vypouštěny v letech 1986–1996.^[3] Mir byl založen na řadě vesmírných stanic Saljut dříve vypouštěných Sovětským svazem. Stanice byla obsluhována pilotovanými loděmi Sojuz a nákladními Progressy. Předpokládalo se, že bude také obsluhována raketoplánem Buran, ale tento projekt byl opuštěn.^[4]

Spojené státy, které plánovaly výstavbu vlastní vesmírné stanice Freedom jako protistranu Miru, se po skončení studené války během programu Shuttle-Mir spojily se svými raketoplány s Mirem. Na stanici dodávaly zásoby a dočasně zvětšovaly obytné a pracovní prostory, čímž vzniklo v té době největší umělé kosmické těleso s celkovou hmotností 250 tun. Mir ve vesmíru představoval velkou kosmickou laboratoř. Celkový počet experimentů a pozorování vykonaných na jeho palubě dosáhl čísla 31 200, z toho 23 600 kosmonauti provedli v rámci sovětského, resp. ruského federálního kosmického programu a 7 700 na komerčním základě.

Mir byl velký asi jako šest autobusů a obsahoval množství vědeckých přístrojů i věci denní potřeby kosmonautů. Běžně v něm žili tři lidé, ale byl schopen pojmout až šest osob. Až na tři krátká období byl Mir nepřetržitě obydlen do října 1999.^[5] Na palubě Miru se vystřídalo celkem 104 kosmonautů, z toho 62 jiné než ruské národnosti.^[6] Řídící středisko Miru, CUP (Centr upravlenija poljotom), sídlilo v Kaliningradu u Moskvy (dnešní Koroljov).

Po 15 letech provozu 23. března 2001 byl Mir záměrně naveden do zemské atmosféry, z větší části v ní shořel a jeho zbytky dopadly poblíž Nadi (Fidži) do Tichého oceánu. Na konci jeho životnosti existovaly plány prodat jej soukromým společnostem jako první mimozemské vesmírné televizní a filmové studio, ale vybavení se chovalo příliš nespolehlivě a nebylo již dále použitelné.