Musica enchiriadis (dosl. „příručka k /nauce o/ hudbě“) je titul traktátu z 9. století, který pojednává o způsobu zpívání organa. Tato „příručka“ pochází z raného období západního vícehlasu a je psána tzv. dazijské notaci. Výraz organum v gregoriánském chorálu označoval přidání jednoho hlasu (organum duplum), později též více hlasů (organum triplum, resp. quadruplum).
Pojednání Musica enchiriadis bylo zřejmě zamýšleno jako praktický návod k výuce zpěvu organ v klášterní pěvecké praxi.