Naraka (hinduismus)

Naraka (v sanskrtu naraka) je peklo v hinduismu. Je zmíněno zvláště v dharmašástrách, itihásách a puránách, ale i ve védských sanhitách^[1][2], áranjakách^[3] a upanišadách.^[4][5][6][7] Některé Upanišady hovoří o 'temnotě' místo pekla.^[8] Bhagavadgíta, která na Upanišady přímo navazuje, zmiňuje peklo několikrát.^[9] O pekle hovří také filozof Ádi Šankara ve svém komentáři k Védánta sútře 4.3.14. Přesto někteří hinduisté, např. členové Árja Samádže, jeho existenci nepřijímají nebo je považují za metaforu.

Vpuránách jako jsou Bhágavatapurána, Garudapurána a Višnupurána se nacházejí podrobné popisy mnoha pekel. Nacházejí se nad kosmickým oceánem Garbhódaka.^[10] Bůh Jama, vládce spravedlnosti, ukládá lidským bytostem po smrti příslušný trest za jejich hříchy. I duše kvalifikované pro dosažení osvobození (mukti, mókša) zvané mukti-jógja, a věčně se převtělující duše (v teologii dvaita zvané nitja-samsárí), mohou zažít zkušenost v narace jako odčinění.^[11] Po uplynutí trestu se rodí na zemi^[12] v lidských či zvířecích tělech.^[13] Peklo ani nebeský ráj svarga^[14] tedy nejsou místy trvalého pobytu.

V okamžiku smrti jsou hříšné duše vystaveny nebezpečí, že budou zajaty jamadúty, služebníky Jamy. Samotný Jama si pro ně přichází osobně jen ve zvláštních případech. Podle Bhágavatapurány nemá Jama a jeho služebníci žádnou moc nad pravověrnými višnuisty.^[15][16] Znaky višnuistů, které odhánějí Jamovy služebníky, jsou červenobílá symbolická značka na čele připomínající trojzubec, v sanskrtu zvaná úrdhvapundra-tilaka (tiruman a šríčúrnam u šrívaišnavů nebo gopí čandan u gaudíja vaišnavů), dále tápa-sanskára, tj. vypálené cejchy v podobě lastury a disku (Višnuových atributů) na ramenou a tulasí-mála, tj. náhrdelník ze 108 korálků ze dřeva tulasí). Takto označení vyznavači Višnua jsou po smrti odvedeni višnudúty (andělskými služebníky Višnua) do rajských světů Vaikunthy nebo Gólóky.