Neal Skupski | |
---|---|
Neal Skupski na French Open 2019 | |
Stát | Spojené království |
Datum narození | 1. prosince 1989 (35 let)[1] |
Místo narození | Liverpool, Spojené království[1] |
Bydliště | Liverpool, Spojené království[1] |
Výška | 180 cm[1] |
Hmotnost | 82 kg[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 4 267 474 USD |
Tenisová raketa | HEAD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 0–0 |
Nejvyšší umístění | 932. místo (8. listopadu 2010) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 283–185 |
Tituly | 15 ATP, 23 challengerů, 7 Futures |
Nejvyšší umístění | 1. místo (14. listopadu 2022) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2022, 2023) |
French Open | čtvrtfinále (2020, 2022, 2023) |
Wimbledon | vítěz (2023) |
US Open | finále (2022) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | semifinále (2022) |
Olympijské hry | 2. kolo (2020) |
Smíšená čtyřhra | |
Tituly | 2 |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | finále (2024) |
French Open | finále (2024) |
Wimbledon | vítěz (2021, 2022) |
US Open | čtvrtfinále (2021) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | semifinále (2019) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 28. října 2024
Neal Skupski (* 1. prosince 1989 Liverpool) je britský profesionální tenista, deblový specialista a trojnásobný vítěz Wimbledonu, když dvakrát ovládl smíšenou a jednou mužskou čtyřhru. V letech 2022–2023 byl světovou jedničkou ve čtyřhře, kterou se poprvé stal jako padesátý devátý hráč od zavedení klasifikace v březnu 1976 a třetí Brit po Jamiem Murraym a Joeovi Salisburym. V pěti obdobích na čele strávil třicet pět týdnů.[2]
Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál patnáct deblových turnajů včetně Wimbledonu 2023 a Madrid Masters 2022, Canada Masters 2022 a Paris Masters 2022 s Wesleym Koolhofem. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal třicet titulů ve čtyřhře.[3] Jeho starším bratrem je tenista Ken Skupski, s nímž opakovaně nastoupil do čtyřhry.
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2010 na 932. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2022 na 1. místě.[1]
V britském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 skupinou finálového turnaje proti Nizozemsku. S Jamiem Murraym zvítězili ve čtyřhře proti páru Koolhof a Rojer, čímž přispěli k výhře Britů 2:1 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupil ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 9–5 ve čtyřhře.[4]
Velkou Británii reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. Do mužské čtyřhry nastoupil s Jamiem Murraym. Ve druhém kole však podlehli Japoncům Kei Nišikorimu a Benu McLachlanovi.