Back نيسرية سحائية Arabic نيسريه سحائيه ARZ Neissèria de la meningitis Catalan Meningokokken German Ναϊσσέρια της μηνιγγίτιδας Greek Meningicòc EML Neisseria meningitidis English Neisseria meningitidis Spanish Meningokokk Estonian Neisseria meningitidis Basque
 Neisseria meningitidis | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | bakterie (Bacteria) |
| Kmen | Proteobacteria |
| Třída | Beta Proteobacteria |
| Řád | Neisseriales |
| Čeleď | Neisseriaceae |
| Rod | Neisseria |
| Binomické jméno | |
| Neisseria meningitidis (Albrecht & Ghon 1901) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Neisseria meningitidis (též meningococcus, meningokok) je gramnegativní diplokokální bakterie, původce jednoho typu meningitidy.[1] Infikuje jen člověka, neexistuje žádný jiný přirozený rezervoár. Meningitida způsobená touto bakterií je také jedinou, která vyvolává epidemii.
Neisseria meningitidis může obývat u některých lidí nosohltan a nevyvolávat žádné příznaky onemocnění. Nosiči jsou proti ní imunní, ale onemocnění se může přenést na jiné osoby. Po infikování je klinický obraz pestrý, od nasofaryngitidy, bronchitidy, pneumonie až po nejzávažnější meningitidu a sepsi. Přenáší se kapénkově.
Nejzávažnější klinickou formou onemocnění jsou meningokokové meningitidy a septikémie. Invazivní meningokoková onemocnění (IMO) mívají velmi prudký průběh a k úmrtí může dojít i přes zahájenou léčbu během prvních 24–48 hodin po vzniku příznaků. Onemocnění může diagnostikováno pozdě, protože počáteční symptomy nemoci jsou nespecifické.[2]
Tento gramnegativní diplokok o velikosti přibližně 1 μm (vyskytuje se jako dvojice bakterií nasedajících na sebe zploštělou stranou) nepatří mezi příliš odolné organismy. Spolehlivě ho ničí i nízká koncentrace běžných dezinfekčních prostředků, je velmi citlivý na tepelné výkyvy, vyschnutí, záření a také na většinu antibiotik.[3]
Podle přítomnosti kapsulárních polysacharidů se v současnosti (2012) rozeznává 13 séroskupin: A, B, C, D, X, Y, Z, E, Wl35, H, I, K, L9, přičemž za většinu onemocnění (celosvětově až 95 %) jsou zodpovědné typy A, B, C, W135 a Y. Podle antigenních proteinů buněčné stěny jsou ještě rozlišovány sérotypy a subtypy.[3]
V roce 1993 došlo v ČR k epidemiologickému zhoršení situace, protože se objevil hypervirulentní kmen séroskupiny C.
- ↑ RYAN, Kenneth J.; RAY, C. George a SHERRIS, John C. Sherris Medical Microbiology. 4. vyd. New York: McGraw Hill, ©2004. S. 329–333.
- ↑ Doporučení České vakcinologické společnosti ČLS JEP pro očkování proti invazivním meningokokovým onemocněním. In: NZIP [online]. 15. ledna 2018 [cit. 6. 9. 2023]. Dostupné z: https://szu.cz/wp-content/uploads/2023/02/IMO_Doporuceni_2018-1.pdf
- ↑ a b POKORNÝ, František. Invazivní meningokokové onemocnění v přednemocniční neodkladné péči. Plzeň. 2012, s. 12. Bakalářská práce. Ved. práce doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta zdravotnických studií, Katedra záchranářství a technických oborů.