Nord Stream

Nord Stream, případně Severní proud (rusky Северный поток – Severnyj potok a německy Ostsee-Pipeline), je soustava neaktivních podmořských plynovodů na dně Baltského moře, které jsou určeny k přepravě zemního plynu z Ruska do Německa. Sestává ze dvou plynovodů – Nord Stream 1 (označovaný též prostě Nord Stream, dříve anglicky North European Gas Pipeline, NEGP) a Nord Stream 2 – z nichž každý má po dvou trubkách. Nord Stream 1 na ruské straně začíná ve Vyborgu nedaleko hranic s Finskem, Nord Stream 2 vede z osady Usť-Luga u estonských hranic. Z moře oba plynovody vycházejí v německém letovisku Lubmin na západním okraji Pomořanského zálivu.

Název plynovodu je inspirován anglickými názvy jiných významných podmořských plynovodů, jako jsou Blue Stream pod Černým mořem a Greenstream pod mořem Středozemním. Německé slovo nord (česky severní) v názvu pochází z původního německého názvu projektu Nordeuropäische Gaspipeline (NEGP).^[1][2]

Motivací pro výstavbu plynovodů bylo umožnění dodávek zemního plynu bez tranzitních rizik (dříve vybudované pozemní plynovody prochází územím třetích zemí). Nord Stream 1 byl spuštěn v roce 2011, zprovoznění dokončeného Nord Stream 2 bylo v roce 2022 zrušeno v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu. Již předtím byl Nord Stream terčem kritiky zejména ze strany Spojených států a Ukrajiny, ale též zemí střední a východní Evropy, z důvodu obav o energetickou bezpečnost a ohrožení politické stability v Evropě posilováním ruského vlivu.

V září 2022 byly oba plynovody vážně poškozeny sabotáží, která poškodila obě trubky Nord Streamu 1 a jednu trubku Nord Streamu 2.^[3] Plynovody jsou od té doby neaktivní. V roce 2023 vlastníci zvažují konzervaci plynovodů, která by zabránila další degradaci a umožňovala jejich opravu a znovuzprovoznění v budoucnu. Oprava je technicky možná, v současné situaci však nedává ekonomický smysl.^[4][5]