North American XB-70 Valkyrie

XB-70 Valkyrie
Sklopené konce křídla XB-70.
Určení	strategický bombardér
Původ	USA
Výrobce	North American Aviation
První let	21. září 1964
Vyřazeno	4. února 1969
Charakter	muzejní exponát
Uživatel	Letectvo Spojených států NASA
Vyrobeno kusů	2 prototypy
Cena za kus	1,5 miliardy dolarů (program XB-70)[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

North American XB-70 „Valkyrie“ byl prototyp strategického bombardéru B-70 schopného jaderného úderu hluboko nad cizím územím, který měl sloužit ve strategickém leteckém velení letectva Spojených států (Strategic Air Command). Navržen byl na konci padesátých let společností North American Aviation. Letoun měl šest motorů a ve výšce 21 000 m měl být schopný letět rychlostí více než 3 Machy.

Očekávalo se, že při těchto rychlostech bude B-70 prakticky imunní vůči stíhacím letounům - v té době jediné účinné zbrani proti bombardérům. Bombardér měl strávit jen krátkou dobu nad určitou radarovou stanicí a letět mimo její dosah, než by mohla obsluha poslat své stíhače na vhodné místo pro jeho zachycení. Vysoká rychlost také ztížila viditelnost letadel na radarových displejích a jeho velké rychlosti i dostupu nemohl stačit žádný tehdejší sovětský záchytný stíhač.

Zavedení prvních sovětských raket typu země-vzduch koncem padesátých let zpochybnilo jeho téměř nezranitelnost. V reakci na to letectvo Spojených států (USAF) začalo podnikat své mise v nižších letových hladinách, kde byl rozsah radaru raket omezen terénem. V průniku v menších výškách nabízel B-70 nižší výkony oproti B-52, kterého měl nahradit, zatímco při kratším doletu byl mnohem dražší. Byly navrženy další alternativní mise, ty však byly omezené. S příchodem mezikontinentálních balistických raket (ICBM) na konci padesátých let začaly být bombardéry s posádkou považovány za zastaralé.

Předpokládané náklady na zavedení letounu do výzbroje, technologické problémy a nová role při nasazení strategických bombardérů, definovaná na začátku 60. let, znamenaly v roce 1961 ukončení projektu XB-70. Vývoj byl poté převeden na výzkumný program ke studiu účinků dlouhodobých vysokorychlostních letů. Vznikly dva prototypy, označené XB-70A; tato letadla byla používána pro nadzvukové zkušební lety v letech 1964–69. V roce 1966 druhý prototyp havaroval po srážce s F-104 během předváděcího letu při letu v těsné formaci a první prototyp je vystaven v Národním muzeu USAF na základně Wright-Patterson AFB nedaleko Daytonu,