Operace Barbarossa

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Operace Barbarossa
konflikt: Východní fronta
Ve směru hodinových ručiček od levého horního rohu: Němečtí vojáci postupují přes severní Rusko Německý plamenometný tým Sovětský Iljušin Il-2 nad německými pozicemi u Moskvy Sovětští vojáci na cestě do zajetí Sovětští dělostřelci
Trvání	22. červen 1941 – 5. prosince 1941
Místo	Polsko, Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko, Pobaltí, západ Ruska
Výsledek	Taktické vítězství Osy, strategicky neúspěch Otevření východní fronty Neúspěch osy dosáhnout linie A-A Počátek sovětského zimního protiútoku
Strany
Německá říše Rumunsko Finsko Itálie Maďarsko Slovensko Chorvatsko podpora: Španělsko (Modrá divize) Francouzský stát (Légion des Volontaires) Sovětský svaz podpora: Spojené království Tuva
Velitelé
Adolf Hitler Walter von Brauchitsch Franz Halder Wilhelm von Leeb Fedor von Bock Gerd von Rundstedt Ewald von Kleist Heinz Guderian Hermann Hoth Erich Höpner Ion Antonescu Giovanni Messe Carl Gustaf Emil Mannerheim Josif Stalin Boris M. Šapošnikov Georgij Žukov Alexandr Vasilevskij Semjon M. Buďonnyj Kliment Vorošilov Semjon Timošenko Michail P. Kirponos † Dmitrij G. Pavlov †
Síla
~3,9 (včetně rezerv) milionu vojáků, 3 600 tanků, 4 389 letadel zpočátku ~2,7 milionu (později 5 milionů) 12-15 000 tanků, 35-40 000 letadel (11 357 bojeschopných na 22. června 1941)
Ztráty
Podle novějších bádání: >1 000 000 zabito, raněno, nezvěstní . Podle oficiálních německých dobových zdrojů: 250 000 mrtvých[1] 500 000 raněných 25 000 pohřešovaných[1] 2 093 letadel 2758 tanků 566,852 mrtvých v boji mrtvých kvůli nemocem 235,339(jen zdokumentované ztráty)[2] 1,336,147 zraněných 2,335,482 nezvěstných a zajatých, 500,000 rezervistů zajato ještě během probíhající mobilizace [3][4] 21 200 letadel[5][6][7] 20 500 tanků podle amerického historika Stevena Zalogy, ovšem SSSR tolik tanků v roce 1941 ani neměl.[8][9]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Operace Barbarossa (německy Unternehmen Barbarossa) byl krycí název (odvozený od jména císaře Friedricha I. Barbarossy) pro útok vojsk nacistického Německa proti Sovětskému svazu (SSSR), kterým byl porušen pakt Ribbentrop–Molotov i smlouva o jejich přátelství a spolupráci, a došlo k otevření východní fronty druhé světové války. Následující boje na velké části evropského území SSSR jsou známy pod pojmem Velká vlastenecká válka.

Zpracování plánu útoku na SSSR bylo německým vůdcem Adolfem Hitlerem nařízeno již krátce po kapitulaci Francie a směrnice č. 21 byla schválena a podepsána dne 18. prosince 1940.^[10] Počáteční rychlý průběh invaze byl ulehčen značným oslabením velitelských struktur Rudé armády v důsledku likvidace sovětského důstojnického sboru, která proběhla mezi lety 1937 a 1939 na rozkaz diktátora Josifa Stalina.

Operace Barbarossa byla zahájena 22. června 1941. Byla počátkem promyšlené vyhlazovací války proti slovanskému obyvatelstvu SSSR a měla zároveň za cíl zničení bolševického režimu a získání „životního prostoru“ pro Německo. Skončila již v prosinci 1941 neúspěchem vyčerpaných německých vojsk v bitvě před Moskvou, která v krutých zimních podmínkách a za sílícího náporu Rudé armády nedokázala pokračovat ve svém postupu a byla donucena přejít do obrany svých pozic. Tím také prakticky neuspěla německá blesková válka na území SSSR. Německé tažení v rámci operace Barbarossa lze považovat jen zpočátku za úspěšné; rychlý postup Wehrmachtu byl draze zaplacen velkými ztrátami na životech a materiálu a nebyl dostačující k definitivní porážce SSSR. Dlouhodobá válka i na jiných frontách vedla nakonec k totální porážce nacistického Německa a jejích spojenců. Po roce 1941 se totiž začala prosazovat strategická, surovinová a průmyslová převaha Spojenců, hlavně SSSR, Spojených států amerických a Spojeného království. Také rostoucí bojové zkušenosti a schopnosti Rudé armády vedly k tomu, že nacistické Německo a jeho satelitní státy nedokázaly vzdorovat a nakonec ani zabránit obsazení německého území.

V průběhu operace Barbarossa a v dalším průběhu války zajaly německé jednotky 3,5 milionu sovětských válečných zajatců, kterým se nedostalo ochrany podle Ženevských konvencí. Většina z nich v zajetí zemřela na nelidské zacházení a také hladem.^[11] Nacistické vedení Německa nechalo záměrně vyhladovět ruské válečné zajatce k smrti; byla to součást tzv. „Hladového plánu“ (Hungerplan), který měl za cíl snížit počet obyvatel Východní Evropy a pak ji znovu osídlit etnickými Němci.^[12][13] Také blokáda Leningradu, trvající od 8. září 1941 do 27. ledna 1944, byla namířena nejen na dobytí a zničení města, ale i na vyhladovění jeho obyvatelstva.