Oravikum, někdy též pieninikum, je označení klasických stavebních jednotek bradlového pásma, tvořených zejména mělkovodní čorštynskou, hlubokovodní kysuckou a přechodnými jednotkami mezi nimi (niedzická, pruská, čertežická, pieninská, oravská, nižňanská, streženická, jednotka fodorky/jednotka grajcarka), případně jejich původního sedimentačního prostoru, nacházejícího se na předpokládané Czorsztynské elevace, intraoceanickém hřbetu,[1] který odděloval předpokládaný Váhický oceán na jihu od Valaiského oceánu na severu. Oravikum je pokládáno za geometrické pokračování penninické Briançonnaiské zóny.[2]
Oravické jednotky tvoří hlavně jurské a křídové, především karbonátové usazené horniny. Jejich souvrství bylo později, na rozhraní křídy a paleogénu, odloučeno od svého podloží a následně během třetihor prošlo vícenásobnou křehkou deformací, vrásněním a transpresí. Dnes proto tvoří zónu s komplikovanou bradlovou stavbou.
Název oravikum, byl odvozen od oblasti Oravy, definoval jej Michal Maheľ ve svých pracích v průběhu let 1983 až 1986. Používané synonymum pieninikum[3] nebo starší pieninské pásmo Maheľ navrhl nepoužívat, pro velkou podobnost a možnost záměny s alpským termínem penninikum.[4]