Orlovova vzpoura či Orlofika (řecky Ορλωφικά) bylo řecké povstání na Peloponésu a později také na Krétě, které vypuklo v únoru 1770 po přistání ruského admirála Alexeje Orlova, velitele carského ruského námořnictva během rusko-turecké války (1768–1774), na poloostrově Mani. Vzpoura, hlavní předchůdce řecké války za nezávislost (která vypukla v roce 1821), byla součástí takzvaného „řeckého plánu“ Kateřiny Veliké a byla nakonec potlačena Osmany.[1]