Back Pater Patriae Bulgarian Pater patriae Catalan Pater patriae German Pater Patriae English Pater Patriae Esperanto Pater Patriae Spanish پدر کشور Persian Pater patriae Finnish Pater patriae French Pater Patriae Italian

Otec vlasti

Otec vlasti (lat. Pater patriae) byl ve starověku titul římských císařů. Vůbec poprvé ho obdržel senátor Marcus Tullius Cicero, po něm pak Gaius Julius Caesar.

Později tak byli v souladu s tradicí titulováni středověcí panovníci. U českých panovníků je to poprvé doloženo v případě knížete Soběslava I. Současná česká historiografie tento titul obvykle spojuje s císařem Karlem IV., čímž oceňuje přínos jeho osobnosti pro český stát. Poprvé toto označení použil v pohřební řeči jeho přítel Vojtěch Raňkův z Ježova, profesor na pařížské Sorboně.

Stejně tak se někdy toto označení používá pro Františka Palackého, obvyklejší však je otec národa.[1]

I jiné země mají své „Otce vlasti“:

Jméno Země Zásluhy Působení / vláda Život
Muhammad Záhir Šáh Afghánistán Poslední král Afghánistánu vládnoucí po čtyřicet let.[2] 1933–1973
Aung San Barma Revolucionář a zakladatel novodobého Myanmaru (dříve Barmy). Byl zavražděn šest měsíců před vyhlášení nezávislosti Barmy na Velké Británii. Jeho dcera Aun Schan Su Ťij získala v roce 1991 Nobelovu cenu míru.
Sunjatsen Čína Prezident Číny a až do své smrti hlavní představitel Kuomintangu. Je uznáván jako otec národa jak v Číně, tak na Tchaj-wanu.[3]
Ante Starčević Chorvatsko Nacionalistický chorvatský politik a spisovatel 19. století.[4]
Mahátma Gándhí Indie Politický a duchovní vůdce Indie a indického hnutí za nezávislost. Indickou vládou mu byl udělen oficiální titul otec národa.[5]
Michael Collins Irsko Politik, zakladatel irské republikánské armády a velitel během irské války za nezávislost.[6]
Jón Sigurðsson Island Vůdce islandského hnutí za nezávislost (na Dánsku). Jeho narozeniny se slaví jako islandský státní svátek.
Nelson Mandela Jižní Afrika Bojovník proti apartheidu a prezident Jihoafrické republiky. Držitel Nobelovy ceny míru z roku 1993. 1994–1999
Ibrahim Rugova Kosovo Je považován za otce vlasti v Kosovu.[7]
Tunku Abdul Rahman Malajsie První premiér země po zisku nezávislosti.[8]
Miguel Hidalgo Mexiko Revoluční vůdce, který bojoval za nezávislost na Španělsku na začátku 19. století.
Vilém Oranžský Nizozemí Vůdce nizozemské revoluce proti španělské nadvládě v osmdesátileté válce.[9]
Einar Gerhardsen Norsko Poválečný premiér Norska, který v úřadě strávil rekordních 17 let.[10]
Muhammad Alí Džinnáh Pákistán Zakladatel novodobého Pákistánu a na rok hlava státu. Pákistánská vláda mu udělila oficiální titul Baba-e-Qaum (otec vlasti).[11]
Jásir Arafat Palestina Zakladatel teroristické organizace Fatah a spoluzakladatel a předseda Organizace pro osvobození Palestiny.[12]
Petr I. Veliký Rusko Reformní ruský car. Za jeho vlády se Rusko značně modernizovalo a přiblížilo západoevropským státům.[13] 17. a 18. století
Lee Kuan Yew Singapur Dovedl Singapur k nezávislosti a byl jeho prvním předsedou vlády.[14][15] 1959–1990
Donald Dewar Skotsko Historicky první First Minister (hlava skotské vlády)[16] 1999–2000
Gustav I. Vasa Švédsko Švédský král[17] 1523–1560
Mustafa Kemal Turecko Armádní důstojník, zakladatel Turecké republiky a její první prezident.[18]
José Gervasio Artigas Uruguay Bojovník za uruguayskou nezávislost proti Španělsku a Portugalsku.[19]
George Washington USA Vůdce Kontitentální armády v americké válce za nezávislost a zároveň první prezident USA. Jeho titul v angličtině zní Father of our Country.[20] 1789–1797
Xanana Gusmão Východní Timor První prezident země (2002–2007) a od roku 2007 premiér.[21] 2002–2007+
  1. ↑ Slovník české frazeologie a idiomatiky (1988)
  2. ↑ The Constitution of the Islamic Republic of Afghanistan [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-05. 
  3. ↑ Dr. Sun Yat-Sen (class of 1882) [online]. [cit. 2008-10-12]. (Iolani School website). Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-20. 
  4. ↑ Nationalism and National Policy in Independent State of Croatia (1941-1945) [PDF]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-07. 
  5. ↑ Nehru's address on Gandhi's death. Retrieved on 30 April 2008.
  6. ↑ Michael Collins: Father of Modern Ireland [online]. Dostupné online. 
  7. ↑ "Kosovo leader Ibrahim Rugova dies", BBC News, 21 January 2006
  8. ↑ Malaysians Celebrate 50 Years of Independence With Pride [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-03. 
  9. ↑ The Oude and Nieuwe Kerk in Delft
  10. ↑ Bjørn Talen. Gratulerer, kjære landsmann! [online]. Aftenposten, 1987-05-09 [cit. 2007-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-13. 
  11. ↑ Father of Pakistan [online]. [cit. 2008-10-12]. (The Most Influential Asians of the Century by TIME). Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-26. 
  12. ↑ Arafat's Ambiguous Legacy Archivováno 19. 6. 2008 na Wayback Machine., Time Magazine, 11 November 2004
  13. ↑ Životopis Petra Velikého (en) [online]. Dostupné online. 
  14. ↑ TIME Magazine - 60 Years of Asian Heroes: Lee Kuan Yew [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-11-27. 
  15. ↑ FATHER OF THE NATION Archivováno 1. 6. 2008 na Wayback Machine. at Webster's Online Dictionary
  16. ↑ "Donald Dewar Obituary", BBC News, 11 October 2000
  17. ↑ In the Footsteps of Gustav Vasa Archivováno 26. 6. 2008 na Wayback Machine., Hallwyl Museum
  18. ↑ Atatürk (Mustafa Kemal) [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-25. 
  19. ↑ Room, Adrian. "http://books.google.com/books?id=M1JIPAN-eJ4C&printsec=frontcover&client=firefox-a%7C titul=Placenames of the World", p. 36
  20. ↑ George Washington: Father of Our Country. www.pocanticohills.org [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-04-05. 
  21. ↑ "East Timor, fragile test-bed for intervention", The Guardian, 14 August 2007
From Wikipedia, the free encyclopedia · View on Wikipedia

Developed by Nelliwinne