PPD | |
---|---|
Typ | Samopal |
Místo původu | ![]() |
Historie služby | |
Ve službě | 1935 — 1945 |
Používána | Viz Uživatelé |
Války | Španělská občanská válka Zimní válka Druhá čínsko-japonská válka Druhá světová válka Korejská válka Povstání Hukbalahap Libanoská krize (1958) Libanonská občanská válka[1] |
Historie výroby | |
Konstruktér | Vasilij Děgťarjov |
Navrženo | 1934 |
Výroba | 1934–1942;[2] většina roku 1940 |
Vyrobeno kusů | 4100 ks PPD 34/38, 80000 ks PPD 40 |
Varianty | PPD-34, PPD-34/38, PPD-40 |
Základní údaje | |
Hmotnost | 5,69 kg (s bubnovým zásobníkem) |
Délka | 779 mm |
Délka hlavně | 269 mm |
Typ náboje | 7,62 × 25 mm Tokarev |
Ráže | 7,62 mm |
Princip střelby | zákluz |
Kadence | cca 800 ran/minutu |
Úsťová rychlost | 480 m/s |
Účinný dostřel | cca 200 m |
Zásobování municí | schránkový zásobník na 25 nábojů (PPD-34, PPD-34/38), bubnový zásobník na 71 nábojů (PPD-40) |
Děgťarjov PPD byl sovětský samopal zkonstruovaný Vasilijem Děgťarjovem. Jeho počátky spadají do roku 1934. První zkušební dodávky samopalů pro sovětská vojska se uskutečnily v roce 1935, přičemž se jednalo o několik kusů. Do konce roku 1936 bylo vyrobeno pouze 67 exemplářů. Větší sériová výroba započala až roku 1937, do roku 1939 bylo vyrobeno 4100 kusů vzoru PPD-34/38. Roku 1940 se rozjela výroba zmodernizovaného typu PPD-40, který byl vyráběn do roku 1942 v počtu asi 80 tisíc kusů.