Panama Papers

Panama Papers^[2] (Panamské dokumenty) je označení pro únik 11,5 milionu tajných dokumentů z panamské společnosti Mossack Fonseca, která se specializovala na korporátní klientelu. V dokumentech jsou detailní informace o více než 214 000 offshorových firmách a jejich vlastnické struktuře. Mezi jmény se nachází čtyři hlavy států, jde o Argentinu, Saúdskou Arábii, Ukrajinu a Spojené arabské emiráty, premiéra Islandu a dále blízcí příbuzní nejvyšších představitelů dalších 40 zemí včetně Brazílie, Číny, Francie, Indie, Malajsie, Mexika, Malty, Pákistánu, Ruska, Jihoafrické republiky, Španělska, Sýrie a Spojeného království.^[1]

Dokumenty, o velikosti 2,6 terabajtu dat a vznikající od 70. let 20. století, byly anonymním zdrojem („John Doe“)^[3] v roce 2015 předány Bastianu Obermayerovi^[4] a Frederiku Obermaierovi, novinářům, kteří tehdy pracovali pro německé noviny Süddeutsche Zeitung, a Mezinárodnímu konsorciu investigativních novinářů (ICIJ).^[5] Data byla rozeslána 400 novinářům ze 107 mediálních agentur z více než 80 zemí. První novinový článek na toto téma vyšel 3. dubna 2016, spolu se 149 uniklými dokumenty.^[6][7] 6. května 2016 vydalo ICIJ manifest o 1800 slovech podepsaný Johnem Doem.^[3] 9. května 2016 zveřejnilo ICIJ databázi se základními informacemi o osobách (např. akcionářích, vlastnících, vedoucích zaměstnancích atd.) a firmách (např. obchodních zprostředkovatelích) spojenými se zmíněnými offshorovými společnostmi.^[8]

V roce 2017 vydal John Doe německé vládě dokumenty^[9], které vedly k vydání mezinárodního zatykače v roce 2020 na zakladatele firmy Jürgena Mossacka a Ramóna Fonsecu za spoluúčast na daňových únicích a zakládání nelegálních organizací.^[10]