Back Paolo Veronese Afrikaans باولو فرونزه Arabic پولو فرونزه ARZ Paolo Veronese AST Paolo Veroneze Azerbaijani Паоло Веронезе Bashkir Паала Веранезэ Byelorussian Паолё Вэранэзэ BE-X-OLD Паоло Веронезе Bulgarian ཕའོ་ལོ་ཝེ་རོ་ནེ་ཟེ། Tibetan
| Paolo Caliari, zvaný Veronese | |
|---|---|
 Autoportrét Paola Veronesa (1558/63, Ermitáž, Petrohrad, Rusko) | |
| Rodné jméno | Paolo Caliari |
| Narození | 1528 nebo 1529 Verona |
| Úmrtí | 19. dubna 1588 Benátky |
| Místo pohřbení | kostel sv. Sebastiána |
| Národnost | Ital |
| Vzdělání | keramické modelaci se učil v dílně svého otce; žák a pomocník veronského malíře Antonia Badily. Giorgio Vasari uvádí jako Paolova učitele také Giovanni Francesca Carotu |
| Povolání | malíř fresek a obrazů s náboženskou, mytologickou a historickou tematikou; portrétista |
| Manžel(ka) | Elena Badile |
| Děti | Carlo Caliari Gabriele Caliari |
| Příbuzní | Benedetto Caliari (bratr) |
| Významná díla | Svatba v Káni Galilejské (1562/3, Louvre, Paříž; Klanění tří králů (1573, National Gallery, Londýn); Hostina v domě Leviho (1573, Gallerie dell´Accademia, Benátky); Apoteóza Benátek (po 1577, Dóžecí palác, Benátky) |
| Ovlivněný | Michelangelo Buonarroti a Giulio Romano |
| Vliv na | vyvrcholení benátské renesance |
| Ocenění | malíři udělen zlatý řetěz za práce pro Benátskou republiku |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Malíř Paolo, zvaný podle místa narození Veronese (1528 nebo 1529 Verona – 19. dubna 1588 Benátky), se od roku 1555 podepisoval il Caliari nebo Cagliari.[1] Byl vynikajícím malířem fresek a obrazů s náboženskou, mytologickou a historickou tematikou. Patřil k hvězdné trojici benátských malířů vrcholné renesance (Tizian, Veronese, Tintoretto). V malbě přijal benátský kolorit, ale uchoval si veronské použití světlých barev se stříbřitým leskem.
- ↑ Piovene G., Marini R. Údaje o člověku a umělci. In: Veronese (M. Neumannová, editor českého překladu). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1984. Str. 83.