Paracelsus | |
---|---|
![]() Paracelsus | |
Rodné jméno | Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim |
Narození | 10. listopadu 1493 Einsiedeln |
Úmrtí | 24. září 1541 (ve věku 47 let) Salcburk |
Místo pohřbení | Sebastiansfriedhof (Salcburk) |
Alma mater | Ferrarská univerzita Univerzita v Basileji Vídeňská univerzita |
Povolání | lékař-spisovatel, astrolog, astronom, otorhinolaryngolog, farmaceut, chemik, filozof, přírodovědec, lékař a spisovatel |
Zaměstnavatel | Univerzita v Basileji |
Nábož. vyznání | křesťanství |
Rodiče | Wilhelm Bombast von Hohenheim a NN[1] |
Funkce | profesor |
Citát | |
Do dvaceti jez, kolik můžeš, do padesáti, kolik musíš, a po padesátce tak málo, jak jen můžeš. | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Paracelsus, vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, (1493 Einsiedeln – 24. září 1541 Salcburk) byl alchymista, astrolog a lékař, který učinil několik důležitých objevů a předznamenal vznik novodobého lékařství. Jméno Paracelsus přijal během života, aby vyjádřil své přesvědčení, že má větší schopnosti než uznávaný dávný římský lékař Celsus.[2] Pro své reformy medicíny bývá nazývaný Lutherem mezi lékaři.[3]
Paracelsus byl mnohovrstevnou osobností nepřevoditelnou na jediný aspekt. Nebyl jen pouhým lékařem, ale také alchymistou, přírodovědcem a empirikem. Učil se od vesnických kovářů, rozuměl problematice lovu a rybolovu, naučil se rozpoznávat zaříkávání a zažehnávání. Uznával, že nemoci zvířat a jejich léčba mají analogii v léčení lidí, čímž byl ve své době revoluční. Od horníků se také učil o nemocech kovů. Lidová moudrost ho fascinovala a vážil si jí jako zdroje užitečných informací, což se odráží i v tom, že jeho dílo je protkáno folkloristikou a obsahuje mnohé odkazy na démonologii a mytologii. Svým respektem vůči lidovým naukám se výrazně vymezoval vůči autoritě tradice.
Jeho styl vyjadřování byl těžko uchopitelný a značně inovativní. Používal vlastní neologismy a jako řečník působil až exaltovaně. V jeho vystupování se kombinovala žlučovitá, bojovná povaha s věcnou kritikou soudobé medicíny. Porozumění Paracelsovým názorům a spisům je ztíženo také jeho tendencí promítat do textů svá osobní zklamání. Pro své názory býval nezřídka podezříván z čarodějnictví a dokonce z ariánské hereze.