Back Pelycosauria Afrikaans بليكوصور Arabic Звероподобни влечуги Bulgarian পেলিকোসর Bengali/Bangla Pelicosaures Catalan Pelycosaurus Danish Pelycosaurier German Πελυκόσαυροι Greek Pelycosaur English Pelycosauria Esperanto
 PelycosauriaStratigrafický výskyt: Před 320-250 miliony let | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | Synapsida |
| Řád | Pelycosauria Cope, 1878 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pelycosauria (pelykosauři) jsou skupinou vymřelých pozdně prvohorních synapsidů. Některé druhy byly poměrně velké, dorůstaly délky 3 i více metrů, ale většina byla malých rozměrů. Objevili se v pozdním karbonu a vrcholu dosáhli na počátku permu.
Alespoň u dvou větví pelykosaurů (u čeledi Edaphosauridae a Sphenacodontidae) se nezávisle vytvořily nápadné útvary na hřbetě pokryté kůží, které vznikly prodloužením trnů obratlů a možná sloužily k termoregulaci nebo samcům k předvádění před samicemi. Fosílie pelykosaurů byly nalezeny hlavně v Evropě a v Severní Americe, ale některé menší a do pozdější doby přeživší formy byly nalezeny také v Rusku a v jižní Africe.
Pelykosauři jsou parafyletičtí, zařazujeme do nich několik nezávislých linií. Do linie sphenacodontoidea patří i therapsidi.
U některých z těchto plazů se poprvé v historii vývoje obratlovců objevila schopnost šplhat po stromech.[1]
- ↑ Spencer G. Lucas, Larry F. Rinehart, Matthew Celeskey, David S. Berman & Amy S. Henrici (2022). A scansorial varanopid eupelycosaur from the Pennsylvanian of New Mexico. Annals of Carnegie Museum. 87 (3): 167-205.